Minulý víkend jsme byli s manželem na návštěvě u mé kamarádky ze základky. Mají chalupu na Vysočině. Měli jsme celkem štěstí, na dálnici nebyl žádný zádrhel, takže cesta ubíhala rychle. Po sjetí z dálnice jsme projížděli krásnou krajinou, upravenými vesnicemi, míjeli větší či menší rybníky. Opravdu je tam moc hezky. Do cíle jsme dorazili po dvouhodinové cestě, což je pro nás při víkendovém dojíždění na chatu téměř nepředstavitelné. Ale je to relativní. Oni tak už jezdí přes 30 let a cesta už jim dlouhá nepřipadá. My jsme zhýčkaní tím, že jsme kdysi měli obrovské štěstí. Naše chata je od Prahy vzdálená necelých třicet kilometrů.
Chalupa mojí kamarádky je v podstatě bývalý obrovský statek, koupený ve fakt dezolátním stavu. Vnitřní úpravy, které jsou samozřejmě přizpůsobené dnešnímu způsobu života, jsou provedeny s citem pro zachování původního rázu statku. Při představě té nekonečné práce, která v některých prostorách trvá ještě teď, upřímně smekám. Pobyt na chalupě je pro ně téměř vždy pracovní, výjimečně odpočinkový.
Oba jsou naštěstí velice činorodí, navíc moje kamarádka má hlavu neustále plnou nápadů na nové změny, takže se opravdu nenudí.
Dejte jí do ruky papír a tužku a nestačíte se divit. Tam, kde před pěti lety bývaly dveře a nová okna, je dnes všechno jinak. Tolerantní manžel chvíli reptá, ale pak jdou rukou společnou do dalších rekonstrukcí a změn. Na odborné práce obstarávají řemeslníky, ale hodně věcí dokáží udělat sami.
Moc se nám tam líbilo. Zvláště v těchto horkých dnech je uvnitř chalupy hodně příjemně. Silné zdi zaručují příjemný chládek, který je teď úzkoprofilovým zbožím.
Obrovským pozemkem protéká potok, takže i venku je možné ochladit znavené tělíčko. Má to ale jeden háček, pro mne vlastně obrovský hák. Občas se v potoce objevují ondatry. Tak to je konec!
Žádné komentáře:
Okomentovat