Knížky miluju. Už jako malá holka jsem začala chodit do dětské knihovny. Ráda jsem hledala v tom obrovském množství ty pravé. Pohádky, dobrodružné a ty zamilované pro nás malé slečny.
Vzpomínám, jak jsem ráda dostávala knížky pod vánočním stromečkem. Krásně voněly novotou, člověk vnímal nejen příběhy, ale i tu vůni.
Později jsem přešla do knihovny pro dospělé, a to mi zůstalo dodnes. Do knihovny zajdu obvykle jednou za měsíc, vypůjčím si tak pět knížek a už cestou domů vybírám, do které se začtu jako první. Mám ráda kriminální příběhy, romány nejen z lékařského prostředí, ale i humoristické příběhy a knížky prostě o tom, co život dává a někdy i bere.
Jsem moc ráda, že i v dnešní uspěchané době lidé stále čtou. Vidím to i v tramvaji, autobuse, metru a mám z toho vážně radost. Jediná věc mne ale neláká, a to jsou čtečky. Samozřejmě je to věc každého z nás, jakou formu knihy se vybere, důležité je, že si vůbec vybere. Pro mne je ale papírová knížka ta pravá knížka.
Představte si, že si uvaříte kafíčko, dobrý čaj nebo sklenku vína, zaboříte se do křesla, rozevřete rozečtený román a obracíte stránku za stránkou. No, není to nádhera? 
Žádné komentáře:
Okomentovat