Poslední dobou ten pocit prázdného pekla tak trochu mám. Stačí se rozhlédnout kolem sebe a dojem peklem rozdmýchaných ohňů a ohníčků je nesporný.
Přírodním katastrofám, které mnohým přinášejí opravdové peklo se bránit neumíme ani nedokážeme. Přesto se snažíme nastalou situaci alespoň částečně zmírnit a škody společnými silami likvidovat i za pomoci těch, kterých se tentokrát katastrofa přímo nedotkla. Tyto situace člověk neovlivní, tady příroda se svými ničivými živly většinou vyhrává.
Ohně několikaletých válečných konfliktů, nesmyslné zbrojení a s tím spojené pekelné podmínky lidí, žijících v těchto oblastech, to už není věcí přírody. Za tím vším stojí člověk a jeho touha ovládat a vlastnit.
Přitom by bylo na světě tak krásně. Všichni jsme tady jen na krátké návštěvě a přesto si mnohdy samy dokážeme tu krátkou návštěvu ničit, znepříjemňovat a často měnit v peklo.
Nemyslím, že dokážeme zastavit války, zabránit mocenským bojům, zastavit sesuvy půdy, hurikán nebo zemětřesení. Ale rozhodně dokážeme ovlivnit naše chování, vztahy mezi lidmi v rodině i kolem sebe a tu návštěvu udělat pro sebe i okolí co možná nejpříjemnější. Proč se alespoň trochu nepřiblížit vysněnému ráji ?
I v tom pekle jsou přece pekelné zákony, zvyky, pravidla a rituály, které se musí ctít a dodržovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat