V době mého dětství žádná změna času neexistovala, po celý rok byl prostě čas jenom jeden. V roce 1979 byl zaveden čas letní , který spoustě lidí přináší řadu problému, mimo jiné i problémy zdravotní. Já s přechodem na letní a středoevropský čas naštěstí žádné problémy nikdy neměla. Pravda, zkrácení spánku o jednu hodinu mi teda dost vadilo, ale vlastně jen ten první den. Tělo si na nový režim rychle zvyklo a teď, když můžu klidně spát a vstávat bez asistence budíku, není problém už vůbec žádný.
Jediný člen naší rodiny, který problém se změnou času měl, je naše Barunka. Je zvyklá dostávat misku s krmením večer kolem šesté a její žaludek je na tuhle dobu prostě nastavený. Kolik právě ukazují hodiny jí naprosto nezajímá, její hodiny ukazují, že už je čas. A miska je prázdná, proč?
Vlastně mi to vůbec nedošlo, když za mnou v neděli přišla v pět, odešla a zase přišla, koukala tak nějak vyčítavě a já, panička, nic. Teprve když začala poštěkávat a odbíhat do kuchyně ke své prázdné misce, tak mi to docvaklo. Je čas krmení, a to je prostě fakt. Kolik ukazují hodiny to není vůbec, ale vůbec důležité.
Stejnou zkušenost má i moje kamarádka s kočkama. Rozdíl je v tom, pro mne dost podstatný, že ona ty svoje kočky krmí sice také v šest, ale ráno. Budíček v pět pro ni tentokrát opravdu moc příjemný nebyl. Ale vysvětlete to těm hladovým tvorečkům.
Žádné komentáře:
Okomentovat