Docela běžná věc. Vytápění bytových prostor kamny jsem poznala jako romantickou záležitost, ale také jako docela tvrdou realitu.
Krbová kamna na chatě, to je ta romantika. Praskající polena voňavého dřeva, možnost sledovat tančící plameny a příjemné teploučko, které je úplně jiné než to od ústředního topení, to je prostě nádhera. Večerní usínání u kamen s pohledem do roztopených kamen, to je ten nejkrásnější program, který mi žádná televize nabídnout nemůže.
Druhou stranou topení v kamnech byla opravdu nepříjemná realita, která nastala společným bydlením krátce po naší svatbě.
Bydleli jsme ve 3. patře v poměrně velkých třech místnostech s výškou stropu, bez pár centimetrů, čtyři metry. Vytopit takové prostory nebylo vůbec jednoduché. V domě bez výtahu nebyl zaveden plyn, elektroinstalace ve stavu, který neumožňoval využít akumulační kamna, takže jediná možnost - dřevo, uhlí, brikety. Každodenní tahání kýblů s uhlím nahoru, s popelem dolů a tak pořád dokola, to žádnou romantikou opravdu nezavánělo. Tak jsme tam bydleli osm let.
Nakonec jsme přeci jenom měli štěstí v neštěstí. Jednou se nám v noci zasypal komín v obýváku, kde jsme spali. Naštěstí jsem se v noci probudila do už dost silného kouře. Okamžitě zotvírat okna, všechny probudit a hlavně zjistit, co děti. Všichni jsme byli v pořádku, ale v místnosti se samozřejmě už topit nedalo.
Po různých peripetiích stavební odbor uznal byt za nezpůsobilý k užívání s ohrožením života nájemníků a my jsme se stěhovali do stejné ulice, ale do nového paneláku.
Celá rodina byla neskutečně šťastná. Všude teplo a teplá voda přímo z kohoutku, nemohli jsme se toho nabažit ani my s manželem ani naše děti.
Už si to ani neumím představit, ale tenkrát to nebylo nic výjimečného, tak to prostě bylo, ale romantika to teda určitě nebyla.
Žádné komentáře:
Okomentovat