Nevím, jak kdo, ale já jsem během těch příšerných veder letošního léta byla úplně hotová. Lenost střídá lenoru, udělám jenom to nejnutnější a okamžitě jsem zase paralizovaná tím, až nepříjemným vedrem. Na sledování Blogu to vliv ještě nemá, tam jsem omezená pouze nabitou datovou kartou, ale veškeré mé tvoření je zřejmě to jediné, co bylo letos v létě na bodu mrazu. U mě to teda platilo stoprocentně. A to jsem byla většinu času na chatě, kde to bylo přece jen příjemnější.
Konečně se trochu ochladilo, začínám se probírat a občas vyvinu i nějakou tu aktivitu. Vzhledem k tomu, že náš malý synovec n u t n ě potřebuje nového opičáka, hned jsem se do toho dala. Pro jistotu raději hned dva, člověk nikdy neví, kdy se nějaký ten dárek může zase hodit.
Žádné komentáře:
Okomentovat