Také občas vzpomínáte na zimy svého mládí, kdy jsme sáňkovali na poctivých dřevěných saních, bruslili na kluzišti nebo rybníku a domů se vraceli za tmy mokří a s nudlí u nosu, ale spokojení, protože jsme byli se svými kamarády?
Proto tady nemůžu nevzpomenout na moje první brusle, šlajfky. Na šlajfkách začínali bruslit jak kluci, tak i holky, až později měli kluci kanady a my holky bílé krasobruslařské. Šlajfky se připínaly kličkou přímo na boty, říkali jsme jim křusky, ve kterých jsme na kluziště dorazili.
Ráda na tu dobu vzpomínám. V neděli dopoledne mě táta vzal na kluziště, kde byly počátky mého "krasobruslení" a pak jsme promrzlí rychle pospíchali domů na oběd.
Evi dík za hezké vzpomínky. Sáňkovat jsme chodili do parku zvaného Keťásek. Na bruslích jsem stála už jako větší a učil mě sousedů syn. Bohužel jsem se to nenaučila. Měla jsem bílé brusle a chodili jsme na zimní stadion. Pamatuji si i gumové galoše.
OdpovědětVymazatMě bruslení bavilo hodně a docela mi to šlo. Dneska bych na brusle nešla z obavy o moje končetiny ☺☺☺
VymazatMy měli už ty bílé holčičí brusle, ale nohy vždy zmrzlé, že pak při příchodu až bolely - ale druhý den zas hurá na led .-)
OdpovědětVymazatTo je pravda, jak se přišlo do tepla tak ty omrzliny opravdu bolely ☺
VymazatEvi,to jsou krásné vzpomínky.Taky byly zimy,jak se patří.My jsme měly za barákem kopec,tak jsme lyžovaly,sáňkovaly a kousek bylo v parku kluziště.Byly jsme tam se sestrama a kamarádkama denně.A jak píšeš,zima,nudle u nosu,ale byly jsme šťastné.
OdpovědětVymazatBruslila jsem ještě nedávno,ale už loni jsem se bála,abych neupadla a něco si nezlomila.
Ty gumové galoše také pamatuji.Chodila v nich hlavně maminka.
Měj hezké předvánoční dny
Já už na brusle raději nelezu, bojím se, ale bruslení bylo moje oblíbené ☺☺☺
VymazatJé, hned bych si šla zabruslit :-) Zrovna nedávno jsem si říkala, že si pořídím nějaké brusle... ale určitě budou pánské, na těch dámských se zoubkama to neumím :-D
OdpovědětVymazatTaké by mě to lákalo, ale už se fakt bojím ☺
VymazatEvičko, moc děkuji za ty vzpomínky. Znám z vyprávění mamky, šedý mor prý taky nosila.
OdpovědětVymazatPřeji příjemný večer, Helena
Šedý mor, to byl hit několika sezon ☺☺☺
VymazatFukčarinka- Evi,pamatuji si vše velmi dobře. Na rozdíl od vás pamětníků jsem měla možnost bruslit na kluzišti doma na zahradě nepamatuji přesné rozměry,ale mám foto a tak vše dám na blog. Na rybník jsme chodívali dříve.��
OdpovědětVymazatMy jsme v Praze chodili většinou na vodou polévaná hřiště a chodilo se skoro celou zimu. Při dnešních teplotách by si nezabruslil nikdo ☺☺☺
VymazatEvi, to je výborné vzpomínání, díky za to. Děkuji za návštěvu na svém novém blogu s dovolením jsem si tě už přidala do oblíbených. ☺
OdpovědětVymazatJsem ráda, že jsi zpátky a díky i za přidání do oblíbených. Těší mě to, zdravím ☺
VymazatKrásný den,my těm bruslím říkali "kačenky",pamatuji si,že když jsme jako děti bruslily na zamrzlém rybníku ztratil se nám někde ten klíček a bratr mě celou cestu nesl na zádech domů,ty galošky jsem taky měla...díky,krásná vzpomínka...Alča
OdpovědětVymazatJsem ráda, že jsi také zavzpomínala na naše zimní radovánky, zdravím ☺
VymazatTaky jsem bruslila na šlajfkách, potom jsem měla šeksny (já nevím, jak se to píše, tak jsme tomu říkali)- brusle přišroubované na hnědých šněrovacích kotníčkových botách a až potom jsem měla boty bílé-krasobruslařské:-).
OdpovědětVymazatŠedý mor si také pamatuji. Jó to byly časy :-))))
Hezký den, Evi !
Hanka
Ty brusle také pamatuji a mám pocit, že se jim říkalo džeksny podle amerického krasobruslaře Donalda Jacksona. Samozřejmě jako chlap nejezdil v kanadách, ale v hnědých krasobruslařských botách. Myslím si to, ale na 100% to nevím. Zdravím ☺
VymazatKdyž jsem byla malá já, ještě nebyla nouze o sníh. A tak jsme vždycky se sestrou vzaly sáně a šly na kopec. Dneska mají děti nejen nouzi o sníh, ale taky se mi zdá, že většina o sáňky nestojí a místo toho raději sedí u počítače.
OdpovědětVymazatTaké mi to tak připadá. Srovnám to trochu s létem. Byla jsem se svou sestřenicí na plovárně na Sázavě, krásné místo i počasí, ale mládež nikde. Pouze pár rodičů s malými dětmi a důchodci. Asi také všichni seděli u počítače. Zdravím ☺☺☺
OdpovědětVymazatŠedý mor mě zaujal, ty boty musely být velice praktické, žádné čvachtání v botách, jako tomu často bývá dnes. Brala bych! :)
OdpovědětVymazatJani, žádná paráda to teda nebyla, ale úžasně praktické byly. Zvláště děti měly nožky jako v bavlnce. Kotníčkové bačkůrky a na nich gumáky a bylo vystaráno. Nevadily ani louže. Móda se vrací (i když tady snad o módě nemůže být řeč), tak třeba je jednou zase budeme nosit. Zdravím ☺☺☺
VymazatJé tak toto si veľmi dobre pamätám!!! Také korčule som mala keď som bola ešte malé decko. Neviem prečo ale tie korčule sme vtedy nazývali "harifakle". Rovnako som nosila aj tie galoše do ktorých sa obuli papučky - dokonca také nosil ešte aj môj najstarší syn. Potom sa z obchodov galoše "stratili" a korčule sa predávali už moderné. Ale je škoda, že dnes také nie su, boli maximálne praktické či do dažďa alebo do snehu. 🌞
OdpovědětVymazatPro děti byly gumáky úžasné. Žádná zima ani voda a nožky jako v pokojíčku ☺
VymazatA great post! I love your blog. Your content is very interesting < 3
OdpovědětVymazatMoc děkuji ☺☺☺
VymazatKdyž vzpomenu moje dětství sněhu bylo dost. Pamatuji si, jak jsme si před barákem s kamarádkou obuly brusle a po cestě, na které byla ledovice jsme zabruslily na místní veřejné kluziště. Měli jsme to cca 5 minut na kluziště. Samozřejmě se sněhulemi na rameni. :D Joooo bejvávaly časy. :-)
OdpovědětVymazatTo už je tak dávno, ale ráda si zavzpomínám ☺
VymazatTaké jsem pamětník. Brusle na klíček, u nás se jim říkalo "kačenky" a těm hnědým botám "komisňáky". Místo oteplovaček tepláky nebo šponovky, pod nimi vroubkované punčocháče. Nahoře tlustý svetr a větrovka. Většinou se to všechno promočilo a domů se chodilo s omrzlinami. Ale byly to krásné časy. Galoše si samozřejmě pamatuji, nosila je maminka. Že se jim říkalo "šedý mor" nevím, ale maminka byla vždycky elegantní...Pamatuješ na "pionýrky"? V těch jsem chodila po horách ještě, když byly moje děti malé. Podle mých zkušeností měly všechny ty boty jednu výhodu-byly kvalitně vyrobené, tím pádem nezničitelné, ale pohodlné.
OdpovědětVymazatVroubkované punčocháče to si nelze nepamatovat. Nosily je i moje děti. A na pionýrky si také dobře vzpomínám. Zdravím ☺☺☺
OdpovědětVymazatHezké vzpomínání. Také jsem bruslila na šlajfkách, zelené tepláky a budu. Všichni jsem na tom byli stejně. Křusky šly připnout i do lyží do zapínání kandahár...Byla to super neutrální a teplé boty. Na galoše p do kterých se lezlo s bačkorami na nohou...No ty byly také super. Vlastně gumový návlek na bačkory s klouzanou podrážkou. Co jsme se ve škole na klouzali po chodbách nebo i ve třídám na hydrovoskem naleštěných podlahách, jééé moje dětství!!! Děkuji za milou připomínku a přeji krásný předvánoční čas.
OdpovědětVymazatLyže a zapínání kandahár, naše dětství, dneska viděné už jenom v muzeu. Přeji klidné dny, zdravím ☺☺☺
VymazatPřesně takové boty po bratrovi vycpané ve špičce vatou s bruslemi kvintkami jsem měla, později scheksny přišroubované na nich. O bílých se mi jen zdálo... Šedý mor také a byl moc prakticiký. Ale hlavně byl na rybníe a pak i na kluzišti led a sníh na sáňkování.☺
OdpovědětVymazatChodili jsme bruslit skoro každý den na přírodní kluziště, které bylo skoro na každém dvorku nebo hřišti. Při současných zimách bychom snad ani bruslit neuměli. Zdravím ☺
VymazatBruslit jsem nebyla ani nepamatuji. Přesto, že jsem tuto modu nezažila vypadá to skvěle.
OdpovědětVymazatŽádná paráda to nebyla, ale je fakt, že to bylo hodně praktické. Děti sundaly gumáky a ve škole nebo školce byly hned přezuté a nožky suché ☺☺☺
VymazatJe to k neuvěření, ale já ty galošky stále mám, tedy už bez bačkůrek, ale stále se do nich dostanu♥
OdpovědětVymazat