Školní jídelna

Tentokrát budou moje vzpomínky na školní jídelnu, přestože sama jsem do ní nechodila. Moje mamka byla se mnou a s bráchou doma až do mých 16ti let, a tak jsme samozřejmě chodili na obědy domů.

Jak já jsem spolužákům záviděla, že mohou chodit na obědy společně. Ovšem vzhledem k tomu, že moje babička byla kuchařkou na naší škole, mohla jsem alespoň občas na oběd zajít. To bylo radosti, fakt vážně.  

Na jídlo jsem nebyla a vlastně ani teď nejsem nijak náročná, takže mně obědy chutnaly a navíc jsem byla ráda, že můžu s ostatními dětmi pěkně postát ve frontě a společně poobědvat. Je to divné, ale pro mě to nebyla žádná nuda, tak jako doma s bráchou.

Na některých dětech zanechaly školní obědy následky ve formě celoživotního odporu k některým jídlům. Mezi ty hodně neoblíbené patřila koprová omáčka, rajská polévka a především špenát. Ani moje děti se těmto neoblíbeným jídlům nevyhnuly, ať už ve školce nebo ve škole. U dcery jsem to se špenátem skoulela na to, že když ho bude jíst, narostou jí dlouhé vlasy. Pár let tomu věřila, ale dávno už je to pro nás jen jedna veselá  historka. 

Školní stravování v dnešní době posoudit neumím. Někde se vrhli na zdravou výživu, která ale ne každému dítěti vyhovuje a chutná. Dnešní děti milují hranolky, kečup, těstoviny, tousty a možná i párek v rohlíku. V pražských nákupních centrech bývá u McDonalda a KFC tolik dětí školou povinných, až se kolikrát nestačím divit, přestože ani ceny tam nejsou zrovna nejnižší. 

To, že každý máme rád něco jiného, je jasné a přirozené. Někomu se se zavděčíte pohárem se šlehačkou nebo sladkým zákuskem, jinému zase obloženým chlebíčkem, například.  Myslím si ale, že by děti měly mít stravu co nejvíce pestrou, a to ta v KFC rozhodně není.

Také jste měli v dětství svoje hodně neoblíbená jídla?