středa 11. listopadu 2020

Školní jídelna

Tentokrát budou moje vzpomínky na školní jídelnu, přestože sama jsem do ní nechodila. Moje mamka byla se mnou a s bráchou doma až do mých 16ti let, a tak jsme samozřejmě chodili na obědy domů.
Jak já jsem spolužákům záviděla, že mohou chodit na obědy společně. Ovšem vzhledem k tomu, že moje babička byla kuchařkou na naší škole, mohla jsem alespoň občas na oběd zajít. To bylo radosti, fakt vážně.  
Na jídlo jsem nebyla a vlastně ani teď nejsem nijak náročná, takže mně obědy chutnaly a navíc jsem byla ráda, že můžu s ostatními dětmi pěkně postát ve frontě a společně poobědvat. Je to divné, ale pro mě to nebyla žádná nuda, tak jako doma s bráchou.
Na některých dětech zanechaly školní obědy následky ve formě celoživotního odporu k některým jídlům. Mezi ty hodně neoblíbené patřila koprová omáčka, rajská polévka a především špenát. Ani moje děti se těmto neoblíbeným jídlům nevyhnuly, ať už ve školce nebo ve škole. U dcery jsem to se špenátem skoulela na to, že když ho bude jíst, narostou jí dlouhé vlasy. Pár let tomu věřila, ale dávno už je to pro nás jen jedna veselá  historka. 
Školní stravování v dnešní době posoudit neumím. Někde se vrhli na zdravou výživu, která ale ne každému dítěti vyhovuje a chutná. Dnešní děti milují hranolky, kečup, těstoviny, tousty a možná i párek v rohlíku. V pražských nákupních centrech bývá u McDonalda a KFC tolik dětí školou povinných, až se kolikrát nestačím divit, přestože ani ceny tam nejsou zrovna nejnižší. 
To, že každý máme rád něco jiného, je jasné a přirozené. Někomu se se zavděčíte pohárem se šlehačkou nebo sladkým zákuskem, jinému zase obloženým chlebíčkem, například.  Myslím si ale, že by děti měly mít stravu co nejvíce pestrou, a to ta v KFC rozhodně není.
Také jste měli v dětství svoje hodně neoblíbená jídla? 



25 komentářů:

  1. Evi, nad tvým článkem jsem zavzpomínala na školní obědy. Velká jídelna ve sklepě pod tělocvičnou byla nevyvětratelná. Dlouhé dřevěné stoly a lavice, kde seděla třída pohromadě. Největší trauma byla hrachová kaše s ohřátým či opečeným kolečkem salámu, ze kterého lezly kostičky špeku. No to tedy bylo. Dodnes hrachovou kaši nejím, i polévku mám moc ráda. 😊 Pak už jako starší jsem si drze nekupovala lístky na všechny obědy a místo toho jsem chodívala se spolužačkou do mléčného baru. Ovšem do doby, než nás tam načapal třídní a my nestihly odpolední vyučování. Tehdy to prasklo a doma byl malér. 🤣
    Měj hezké dny💕

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mléčné bary, tam se stravovalo hodně studentů. Chlebíček sypaný salámem za 1,50 Kčs nebo 10 dkg majonézy a rohlík. To kdybych dneska snědla, tak mě to roztrhne ☺☺☺

      Vymazat
  2. Milé vzpomínání :). Já byla ve školní jídelně ta, ke které se od ostatních u stolu na talíř sneslo od všechno neoblíbené jídlo. Dušená mrkev, pečená ryba, koprová omáčka, to bylo moje :). A úplně nejvíc vzpomínám na ráznou paní kuchařku Harudovou, která vždycky vyřvávala "Jedu jedu jedu, kdo má málo si přijde!" A vzpomínám na ní dost často, neboť tuhle hlášku používám doma u nandávání obědů :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hláška paní kuchařky je dost dobrá, uživit tři chlapy to už je vyvařování skoro jako ve školní jídelně ☺

      Vymazat
  3. U nás vařila babička, takže jsem na školní obědy začala chodit až na průmyslovce. Nejsem nějak vybíravá, ale plíčka od té doby nejím ani je neumím uvařit. A ze školky si pamatuji čaj s mlékem, který bych nepolkla. A také rybí tuk, který jsme před obědem dostávali, br.....
    Naše vnoučata mají šikovnou paní kuchařku a tak si obědy pochvalují.

    OdpovědětVymazat
  4. Plíčky jsme doma nikdy nevařily, takže je nevařím ani já. Je to zřejmě jedno z mála jídel, které bych fakt nesnědla. Čaj s mlékem mi nevadí, mám ho docela ráda ☺☺☺

    OdpovědětVymazat
  5. Do školní jídelny jsem nechodila, obědvala jsem doma a stejně jako ty záviděla všem kdo tam chodili. Jinak plíčka mňam, dodnes dělám kuřecí maso ala plíčka. Plíčka a srdíčko na smetaně, to byla dobrota.
    Co vůbec nemám ráda je strouhání do polévky,nadavuje mě jen pomyšlení, že bych to měla na talíři. ☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To strouhání do polévky mě dost udivuje, je to skoro jako nudličky. Ale tak to je, každý máme něco, co fakt nemusíme. Zdravím ☺☺☺

      Vymazat
  6. Tohle je dobré téma a užitečné. Já jsem jeden čas - pár let - do ŠJ chodila a dnes mě některé názory na šk. jídelnu mohou vytočit. U nás se vařilo dobře bez přehánění, i ten špenát byl výborný a proti rajské nebo koprovce také nic nemám. Ale lidi jsou přež... - zmlsaní a někdo už neví coby, tak si bude furt stěžovat. Samozřejmě hranolky a smažák tam neměli, ale někdy i dušenou mrkev s hráškem nebo krupičnou kaši a nevadilo. Když se bavíte o plíčkách, tak já je vlastně nejím, tedy doma jsme je nedělali a ani já to nekupuji. A také nejím houby, kromě žampionů. Houby nesbírám, tedy ani pokrmy z hub ne, jo a tvarůžky také nejím. Ale ty naše kuchařky ze šk. jídelny mají pochvalu. Hanka ☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vzpomínám si, že na koprovku nevzpomínají nijak dobře kluci, kteří byli na vojně. Zřejmě tam byli jenom vojáci-kuchaři a taková koprovka chce přece jen tu správnou chuť. Mně při občasné návštěvě jídelny chutnalo vždycky ☺

      Vymazat
  7. Já mám na školní obědy ze základní školy pěkné vzpomínky, vařily tam dva staré paní kuchařky a jídlo bylo vynikající! Na střední už to bylo s kvalitou obědů horší, děti jsou dnes bohužel naučené na nezdravá jídla, což je velká škoda...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V některých školách to prý přehánějí se zdravou výživou, takže děti jdou raději do mekáče. Obojí je špatně, jsem přesvědčená, že člověk má jíst všechno a jak se říká s mírou ☺

      Vymazat
  8. Ale no jistěěěě, ještě teď se osypu, když vzpomenu na játra s šílenou omáčkou.
    Bohužel se dodnes trápím s velice nepříjemnou situací, kdy mi učitelka v mateřské školce nutila pít teplé mléko se škraloupem a celých padesát let svého života, kdykoliv cítím !!! mléko, mi začne jezdit žaludek.
    Nikdy jsem toto nepřekonala a nepřekonám.
    Stravování dnešních dětí je velice individuální a skutečně se vidí, jakou stravu preferuje rodina. Neházela bych flintu do obilí, stále je ještě dost lidí, kteří mají v hlavě mozek a snaží se ho u stolu používat.
    Děkuji za příjemné vzpomínky, já ráda buchtičky se šodó :-)

    OdpovědětVymazat
  9. S tím škraloupem jsi mi připomněla snídaně. Melta s teplým mlékem a chleba s máslem nebo se sádlem a díky tomu mastná kola na té meltě, fuj !!!

    OdpovědětVymazat
  10. Já jsem do školní jídelny také nechodila, protože maminka měla vždycky doma navařená i jednoduchá jídla. Hrachová kaše, čočka na husto mi nikdy nevadily. Naopak já luštěniny doslova miluju. Jediné co opravdu nemusím je dršťková polévka, ale když se uvaří z kotrče, tak je výborná. Měj se moc pěkně a opatruj se.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně dršťková polévka nevadí, mám jí ráda. Občas jí také dělám z hlívy a i ta je dobrá, zdravím ☺☺☺

      Vymazat
  11. Já si vlastně ani nepamatuju, zda mě v dětství něco nechutnalo. Do školní jídelny jsme chodili. Akorát mě vždycky vadil ten puch ve školních jídelnách. Špenát, koprovku a rajskou mám ráda. akorát závodní jídelně jsme mívali hodně i takovou tu omáčku která je známá po celé republice tuho nebo uho. Ale mně chutnala. Dlouho jsem nemohla přijít na to, jak to že v závodní jídelně je ta rajská tak dobrá a já ji takovou neumím. Až jednou při obědě kolegyně prohlásila:"Dneska to s tou skořicí docela přehnali."A v tom mi světlo. Konečně jsem přišla na tu ingredienci, která omáčce chyběla. :))

    OdpovědětVymazat
  12. V školskej jedálni som v podstate zjedla všetko lebo mi tam chutilo. Jedine plnenú papriku s rajčinovou omáčkou som odmietala. Ale dnes ju milujem! 🌞

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Plněné papriky s rajskou, to mám také moc ráda, papriky dají omáčce zvláštní chuť, mňam, hned bych si dala ☺

      Vymazat
  13. Uho, jasně znám univerzální hnědá omáčka. Já mám rajskou omáčku ráda sladkokyselou, skořici nedávám, vařím ji podle mé babičky a mamky. Moje švagrová do ní zase dává perník, zdravím ☺

    OdpovědětVymazat
  14. Tak rajskou polévku miluju, s kapáním, mňam.
    Dušenou mrkvičku jsem skoro jako jediná vždycky zbaštila všechnu a dodnes ji mám moc ráda. A rajskou máčku z jídelny jsem dodnes ještě netrefila. Ne, že bych ji neuměla uvařit, ale nedokážu se trefit do té zvláštní chuti. Svého času jsem si chodila na nášup bez masa a zvládla tak k jednomu obědu i 8 knedlíků...

    OdpovědětVymazat
  15. Rajskou, svíčkovou nebo koprovku můžu mít klidně bez masa, není až tak důležité, ale té omáčky mám ráda hodně. Mrkev jsem jako dítě nemusela, ale teď ji dělám dost často. Chutě se nám mění i s věkem, ale jsem ráda, že mi pořád chutná. Renatko, zdravím ☺☺☺

    OdpovědětVymazat
  16. My jsme chodili do školní jídelny v týdnu všichni, já nejím jen plíčky a držkovou polévku ( tu jí rád můj muž, ale nevaříme ji doma ) a veškerá jídla jsem jedla a ráda, jen maso jsem dávala klukům u stolu a byli za něj rádi.Vzpomínám si, že byl často i kompot a to pak kluci stříleli peckama po jídelně. Jídla byla dvě na výběr.
    Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U nás bylo jídlo jenom jedno a souhlasím s tebou. Plíčky, to je snad jediná věc, kterou jsem nikdy nejedla a jíst nebudu. Klidné dny, zdravím ☺☺☺

      Vymazat