Nečekaná vzpomínka

Při nedávném uklízení jsem v jednom šuplíku narazila na památníčky z mých školních let. Kdo tenkrát památník neměl, jakoby snad ani nebyl, hlavně se to týkalo nás holek. Při prohlížení památníku jsem musela zavzpomínat na spolužačku Andulu.

Andula měla starší sestru a žily jenom s maminkou. Neměla moc kamarádů, ale rozhodně nebyla zlá, byla spíš takové třeštiprdlo. Myslím, že v sobě měla i trochu cikánské krve, ale tenkrát to nikdo neřešil. 

Po ukončení základky jsme se všichni rozprchli do škol a učňáků a o mnohých spolužácích jsem nevěděla vůbec nic.  Andula bydlela nedaleko mé kamarádky, se kterou se s nějakými přestávkami scházíme dodnes. Když nám bylo asi osmnáct let, přišla s úžasnou zprávou. Andula utekla ke kolotočům a už má i dítě. Dozvěděla se to od její maminky a její nová rodina prý bývá i v Praze na Matějské pouti.

Hned následující Matějskou jsme si nenechaly ujít a že musíme Andulu najít. Obě jsme byly totiž hrozně zvědavé, Vodítkem nám byla střelnice, ale i těch bylo na pouti poměrně dost, přesto jsme to nevzdaly a Andulu opravdu našly. 

U papírových růží v jedné střelnici opravdu stála naše spolužačka Andula, v té době opět v pokročilém těhotenství. Byly jsme rády, že se vidíme, my se vyptávaly a Andula šťastně vyprávěla o své rodině.  Samozřejmě, že jsme chtěly vidět její dceru i manžela, a tak nás nasměrovala.

Dcera spí v kočárku vedle pokladny, kde vstupenky na lochnesku prodává tchýně. Manžela prý najdeme na autodromu. Zdál se nám poněkud starší, ale možná to dělal jeho mohutný zrzavý knír. Každopádně  Andula byla spokojená a šťastná. Docela by mně zajímala její další životní cesta.