O vánočním dárku v podobě Pražských příběhů jsem psala. Do jedné z knih už jsem se začetla a musím říct, že je opravdu skvělá. Zvláště, pokud čtete o místech, která jste navštívili nebo jsou vám známá. Některé příběhy jsou natolik zajímavé, že se o ně s vámi chci podělit. Třeba vás také zaujmou.
Například známý dům U Raka v Černínské ulici. Svým vzhledem do této oblasti vlastně vůbec nezapadá, ale kdo na něj při procházce narazí, určitě se alespoň na chvíli zastaví.
V šedesátých letech dům koupil Arnošt Lustig od majitele, fotografa Vratislava Tachezyho. V domě spolu s majitelem bydlely čtyři stařenky, které Tachezymu platily velmi malou činži a jeho už omrzelo být domácím, vyplňovat lejstra pro úřady, uklízet a přitom obývat jednu místnost.
Lustig domeček koupil, se stařenkami se dělil i o společný záchod, ale hlavním cílem této koupě bylo mít vlastní studio a mít kde psát. Hodně času tady trávil s přítelem Otou Pavlem a v době, kdy odešel do exilu, staral se o domek právě Ota Pavel.
Postupně zemřely staré nájemnice, v roce 1973 i Ota Pavel. Na domeček si brousilo zuby hned několik tehdejších potentátů, jak psal A. Lustig. Ale až v roce 1988 se jeden velmi obratný a znalý zájemce stal majitelem, a to i přesto, že mu spisovatel dům prodat odmítl.
Nový majitel nechal dům zbourat a na jeho místě postavil repliku původní chalupy. Po listopadu 1989 se A. Lustig o svůj majetek soudil, přesto nový majitel nakonec soudní spory vyhrál.
Ani po svém návratu z exilu svůj domeček už nezískal.
Evi, to je zajímavý příběh. Domek znám z fotografií, ale vůbec mě nenapadlo, že to není původní dům.
OdpovědětVymazatMěj hezký den.
Růžo, také jsem myslela, že dům je původní a že proběhla pouze nějaká oprava. Je to fakt zajímavé. Zdravím 🙂
VymazatEvi to je opravdu zajímavý příběh. Prostě peníze hrají až první roli...a spravedlnost jde do kopru. Měj krásný víkend.
OdpovědětVymazatJarko, peníze byly určitě důležité, ale v tomhle případě šlo hlavně o známosti s tehdejšími soudruhy. To je teda můj názor. Hezký víkend 😏
VymazatEvi, navštívit toto místo je další můj obrovský sen. Tak doufám, že stejně jako skanzen Rožnov pod Radhoštěm se mi podaří, podívat se i sem. Dům je krásný a hodně fotogenický.
OdpovědětVymazatPřeji fajn víkend. D.
Dášo, celý Nový Svět je fotogenický, ale tenhle dům je určitě nejznámější. Měj pěkný víkend, zdravím 🙂
VymazatEvi, tak já, i z takové dálky, jsem na Novém Světě byla asi 2x. Pro mimopražské je to trochu bokem těch obvyklých tras nebo jinak - většinou je tam člověk na otočku, to znám, já pendolinem jedna cesta nejméně 3 hodiny, tak pak moc času nezbývá a nějaký Nový Svět... To jen pro představu, abys viděla, jak to řešíš Ty a jak "my". Mě osobně by Lustig nebo Pavel nezajímali, ale každý to bereme jinak a ty knihy, už jsem Ti psala, jsou bezva. Prahu, tedy tu starou Prahu, jsem před covidem milovala, jak to bude dál, je ve hvězdách... Proto jsem ráda, když Ty o takových místech píšeš na blogu. To bych doporučovala. Palec nahoru. ☺
OdpovědětVymazatHani, díky za pěkný komentář. Máš to do Prahy opravdu daleko, takže tvoje návštěvy jsou o to cennější. Takovou dálku bych hodně zvažovala. Přeji pěkný víkend, zdravím 😉
VymazatPřed pár lety jsem si o Nové Světě hodně četla. Dobrá adresa, dobrá společnost. Dům U Raka je kouzelný, zažila jsem tam adventní stánek se svařákem a teplými preclíky, mám hezké vzpomínky.
OdpovědětVymazatDěkuji za osvěžení paměti a přeji pohodové dny. Helena
Helo, jsem ráda, že se ti příběh nejznámějšího domu na Novém Světě líbil. Měj se hezky a užívej si víkend 😊
VymazatHodněkrát jsem toto místo viděla na fotkách. A ráda jsem si přečetla jeho historii.
OdpovědětVymazatMěj pěkný víkend!
Hanka
Hanko, také jsem byla historií překvapená, vůbec jsem příběh neznala. Měj krásný víkend, zdravím 🙂
VymazatKrásný domek. i když už to není původní stavba, replik ji jistě připomíná. Je fajn se dovídat o mnohých místech zajímavé příběhy a osudy. Vzpomínám si, že jsme byli před maturitou v Praze na Celý týden a kromě památek jsme navštěvovali i různá divadla, společenské akce. Byla to jakási výuka společenského chování s poznáním prahy. Jel s námi i ředitel školy a jako maturanti jsme si mysleli, že pěší pochodování po Praze bude pro nás nuda, ale pak jsme se přímo tlačili a bili o místo u ředitele, protože on jako historik znal tolik drbů a příběhu snad o každém a všem, co jsme se ve škole neučili a přímo jsme ho hltali. Prostě jiná výuka, mnohem poutavější. Takové ty soukromé historky a příběhy více zaujmou. :)
OdpovědětVymazatMajko, zřejmě podobným stylem jsou psány právě tyto příběhy. Zajímavá forma, která dokáže propojit jednotlivá místa a stavby se známými osobnostmi a historkami, což je pro čtenáře zajímavé. Měj se hezky 😊
Vymazat