Určitě to zná většina majitelů psů, sice nemluví, ale to co chtějí, toho většinou dosáhnou. Naše Barunka si nás vodí jako loutky. Rychle zjistila, že slabším článkem jejího psího pohledu je můj muž a bravurně toho využívá. Přestože už je to vlastně psí důchodkyně, letos jí bude 11 let, alzheimera rozhodně nemá, myslí jí to skvěle.
Hned ráno kolem osmé jde vzbudit manžela takovým docela tichým, ale nepřestávajícím ňufáním. Když ho dostane z postele okamžitě se zavrtá do peřin a spí. Na ranní venčení se jí pak moc nechce, ale už musí.
Při každém jídle žebrá u manžela, panička je lakomá, ta nic nedá.
V hlavě má určitě nějaký spínač, protože před svým večerním jídlem pravidelně chodí upozornit paničku, že je čas. Je to zajímavé. když se mění zimní a letní čas.
A ještě jedna, skoro až neskutečná vyčůranost naší Barči. Náš dům má jeden vchod bezbariérový a druhý má před vchodem 15 schodů. Pokud jde s manželem na procházku druhým vchodem, nad schodama se zastaví, udělá na něj svoje psí oči a on ji snese. Když jdeme spolu seběhne schody jako mladice.
Nakonec jedna pochvala. Letos byl první Silvestr, kdy se Barča nebála rachejtlí a ohňostroje, ležela klidně v posteli ani ucho nezvedla. Hluchá ale rozhodně není, stačí zašustit pytlíkem, otevřít lednici nebo zavolat Barunko na a přiběhne jak motorová myš.
Je to prostě náš mazel se kterým snad ještě nějaký ten společný rok strávíme.
Pěkný mazlíček. :D Náš maltézáček taky většinou lidi, kteří s ním spí, ráno budí, nikoliv však ňufáním, nýbrž škrabkáním drápky. :D
OdpovědětVymazatBarunka je kouzelná.Já ty psí oči znám a psy miluji.V rodině jich máme několik.
OdpovědětVymazatEvi,hezký víkend