"Milane, byl už jsi za tou babičkou?"
"Jasně, včera odpoledne."
"Hele, ukaž mi mobil. Milane, proč mi lžeš, včera odpoledne jste s bráchou jeli autem na fotbal."
Já vím, nic moc, spíš nic než moc, ale jako ukázka to poslouží dokonale.
Každý z nás si chce svůj čas vymezený pro život užít a žít tak nějak po svém. Jsme rozdílní, a to je dobře, proto i představy každého z nás jsou většinou jiné. Máme na to právo, je jenom na nás jaké priority zvolíme, s kým a kde budeme žít, co nás bude živit, jaké si vybereme nebo nevybereme sporty, záliby, koníčky, zkrátka jaký by ten náš život měl být, jak bychom si ho představovali. Ne vždy všechno tak úplně vyjde, ale takový už život prostě je.
O tom, že je ale docela podrobně sledován jsem neměla ani páru. Manželova informace o tomto faktu mi docela vyrazila dech.
Na mobilu má nainstalovanou aplikaci google mapy, což samozřejmě není nic neobvyklého, ale podrobný popis jeho pohybu už teda neobvyklý je, a to hodně. Monitoruje totiž jeho pohyb od okamžiku, kdy opustí byt včetně časových údajů. Dokáže rozlišit, zda se na cílové místo dostavil autem, MHD nebo šel pěšky, jak dlouho se tam zdržel a kam potom pokračoval. Aplikace vám spočítá i denní počet ušlých kilometrů.
Mě to děsí, děsí mě představa, že někdo může kontrolovat prakticky každý můj krok. Kam až ten vývoj bude pokračovat, jsou vůbec nějaké hranice, kdy už je to opravdu přes čáru?
Takhle si ty svoje životy budeme sice pěkně žít, ale pod něčím dohledem, a to vážně nechci.
Nestahujte aplikace a mobily nechte doma, to je také řešení... 
Žádné komentáře:
Okomentovat