Většina z nás při vyslovení slova mládí začne vzpomínat na své dětství, školní a studentská léta, první lásku, první cigaretu, první zkušenosti s alkoholem, taneční zábavy, odpolední čaje nebo diskotéky.
Mládí není výsada, je to část života každého z nás, na kterou často nostalgicky vzpomínáme včetně i těch věčných poznámek starší generace o tom, že tohle by se za našich mladých let nestalo. Tak to bylo, tak to je a vždycky bude.
Rozdíl je pouze v době, ve které žijeme, v možnostech, které ta která doba nabízí a v neposlední řadě i v možnostech finančních. Kam ta mládež spěje, to už říkali naši prarodiče, rodiče, říkáme to my a říkat to jednou bude i dnešní mládež.
Děti a mladí lidé si ve svém věku, tak trochu sobecky, jinou variantu života než tu, kterou právě žijí, nepřipouštějí. Nepřemýšlejí o stáří, to do tohoto období života nepatří. Ani my jsme nebyli jiní. Život patřil nám a my ho chtěli v rámci možností doby žít naplno, užívat si, rebelovat.
Každá generace z této představy jednou vyroste, většina bude žít slušný a spokojený život a i z těchto rebelů vyrostou vynikající vědci, lékaři, spisovatelé, sportovci, zkrátka úspěšní lidé ve všech možných oborech lidské činnosti. A potom se i oni pomalu budou blížit k té generaci, která znovu bude říkat: "To by se za nás nestalo."
Naše mládež miluje přepych. Nemá správné chování. Neuznává autority a nemá úctu ke stáří. Děti odmloluvají rodičům, srkají při jídle a tyranizují své učitele.
Sókrates
Být mladý umí každé tele. Ale umět stárnout, to je kumšt.
Karel Čapek
Žádné komentáře:
Okomentovat