Možná občas také zažíváte nálady ješitného chlapa, které vás dokáží vytočit do nepříčetna. Já to tak mám.
Přece nebude nosit ty plechové nohy (berle), když bez nich je to mnohem lepší, přece nebude ležet, když ho nic nebolí a proč nemůže sedět u počítače, když mu to nevadí. Malej kluk by dostal na zadek, tady už to nemá význam, jen já se vždycky rozčílím. No nic.
Moje omluva patří všem, kteří navštíví můj blog, zanechají komentář a já ani neodpovím. To se nedělá, slušnost je odpovědět, tak se polepším i v zanechání komentáře na vašich blozích.
Procházky teď také šidím, ale v divadle jsme byly s kamarádkou dvakrát. Ani jedno představení nás nijak nenadchlo, tak jsem se ani nezmínila.
Knihy, to je věc, kterou ale nikdy nevynechám. Přečetla jsem jich dost a příště vám některé z nich představím.
Dnešní procházka s Barčou, marodem a jeho plechovými nohami v parku Parukářka, tady zrovna v místní osvěžovně.
Evičko to znám 🥰celých 14 dnů až do soboty. Pak cvak a nechci to zakřiknout, nevrlost byla dodatečně vysvětlena nervozitou před mým plánovaným nástupem do nemocnice. Jó kdyby to byli malý kluci, tak si víme řady. Přeji pevné nervy 🍀
OdpovědětVymazatMilá Evičko. Měla jsem pocit, že jsi u nás... Drahá polovička se mi potácí po bytě. Vyleze z postele na gauč v obýváku, kde zase leží skoro celý den a pak se diví, že ho neunesou nohy. Když mu připomenu, že bez pohybu svaly rychle ochabují zvláště v našem pokročilém věku, tak jsem prý chytrá jak rádio...no raději nemluvit. Tak se seberu a jdu ven. Už jsem omezila i výlety s přáteli a sedím s ním doma. Při tom bych měla tolik plánů, ale...Přeji Ti příjemné a klidné jarní dny.
OdpovědětVymazatVidím, že je to všude stejné a nejsem na tom tak bídně jen já. Nejčastější slovíčko u nás je "AÚ". A když se zeptám, co tě bolí, tak odpověď je - celý člověk. A znovu - aúú....
OdpovědětVymazat