Konec dobrý, všechno dobré

 Prstů na ruce mám víc než vlastních zubů. I tak může vypadat "dědictví" v podobě paradentózy. A přesto i ten zbytek dokáže pořádně potrápit. Teda naštěstí jen jeden, ale i to stačilo.

Těšila jsem se na víkend, jak v pátek odjedeme na chaloupku a budeme si užívat krásné, slunečné počasí. Ale někde se stala chyba, byla bolavá, a to dost. Už ve čtvrtek odpoledne se mi nad jedním z těch mohykánů objevila bolestivá bulka, to už jsme věděla, že je zle. Ráno jsem se vypravila ke svému zubaři, bolestivé případy bere hned po ránu i bez objednání. Další chyba, pátky ordinuje pouze po dohodě. 

Vzhledem k tomu, že je na naší poliklinice několik ordinací stomatologů, vydala jsem se prosit. Vůbec jsem nečekala takovou vstřícnost, hned dvě lékařky mi nabídly ošetření, a to jsem nečekala ani půl hoďky. Zánět v parodontálním chobotu, čištění kanálků, vše pod injekcí, vlastně dvěma. Bez bolesti to nebylo, já si jí užila už dost, tak vím, že může být i hůř. Všechno nakonec dobře dopadlo a my jsme mohli odjet na chatu, dokonce ve stejný čas, tak jako obvykle. 

Fotky mého zbídačelého chrupu ani zubní protézy vám fakt ukazovat nebudu. Nechci nikoho strašit, jak to také může dopadnout. Ale fotkami ze zahrady se pochlubím, to už je jiná.