České autorky

 V poslední době jsem si docela oblíbila mladé české autorky. Byla jsem překvapená, jak moc jich máme a jak jsou šikovné. Některé jejich knihy se dostávají na přední místa různých žánrových žebříčků. 

Barbora Šťastná  Jak jsem sebrala odvahu 

Přestože by Barbora mohla být mojí dcerou, našla jsem v knize spoustu společného. Podobné zážitky, strachy, situace. Například o překonání strachu otevírat dopisy s modrým pruhem, strachu ze zubaře, myší, panika, když někdo z rodiny okamžitě! nezvedne telefon, případně okamžitě! nevolá zpět a mnoho dalšího. Skoro pod všechny strachy v knize se klidně podepíšu. Samozřejmě, že já už teď řeším jiné problémy a situace (telefon ovšem zůstává a panika se zvětšuje), ale Báře, zaměstnané matce dvou dcer školou povinných, rozumím. 

Hodně sympatické čtení, navíc z míst, která velmi dobře znám. Vlastně od sebe bydlíme jen několik málo minut pěší chůze. Znám i žebračku, o které se v knize píše a která je téměř denně před Albertem a kolemjdoucí oslovuje: Dobrý dééén, nemáte pětikorunu? Inflace neinflace, tady je to pořád pět korun a ať dáte nebo nedáte, vždycky s úsměvem poděkuje. 

Není to jediná autorčina kniha, takže se po dalších poptám v knihovně. Také píše Šťastný blog a je šéfredaktorkou časopisu Moje psychologie.

Simona Bohatá  Máňa a ti druzí 

Autorka na začátku knihy píše: Dospívání nebývá lehké období, jako by nestačilo, že zrovna neumíte moc dobře plavat, že vám doma uháčkovali šaty z chemlonu, že vás ve škole nutí nosit pionýrský šátek a o vaší výchovu zápolí poněkud neortodoxní babička Máňa a mladá maminka Aranka. Takové dětství prožívala malá Simona v Praze v 60. a 70. letech. I když je autorka o nějaký ten rok mladší, stejně jsem v knize poznávala i své dětství. Třeba i ty pionýrské šátky, které ve třídě každý den kontrolovala služba. Ona dětství prožívala v pražských Strašnicích, já v sousedních Vršovicích. Je to náhoda, která nebyla cílem při výběru knih, ale opět známá místa a velmi podobné situace dětí i těch dospívajících. 

Vtipně psané, čtivé nejen pro pražské čtenáře, podobné situace se v té době odehrávaly všude. Přestože doba nijak vtipná nebyla, jako děti jsme to vlastně neřešily. Měly jsme přece své vlastní problémy.