Konečně otevřeno

Tak už jsem se dočkala. Naše knihovna má opět otevřeno, sice jen  2x v týdnu, ale má. V úterý jsem naložila přečtené knihy do tašky a šla si pro další nálož knih. Kdo ví, jestli nám tu knihovnu zase nezavřou. Měla jsem obavu, že bude hodně zájemců a budu čekat ve frontě, ale naštěstí nás tam nebylo moc. V  klidu jsem si mohla vybírat a strávila jsem tam příjemnou hodinku. 

Tentokrát jsem si opět vybrala nějaké detektivky, román z lékařského prostředí, jednu Simonu Monyovou a úsměvné příběhy a postřehy z cest a jednoho normálního  života od Marcely Mlynářové, Požitkářka.

Autorka již několik knih vydala a pokud se chcete pobavit a zapomenout na současnou, nepříjemnou dobu covidovou, určitě si některou její knížku přečtěte. Zlepší náladu a pobaví vás kterákoli z nich. 

Knížky jsou poměrně útlé, tak ji za jeden večer klidně zvládnete. Příjemnou zábavu. 

                                                

Maminky včera a dnes

 Dnešní příspěvek není ani adventní, ani vánoční, ale téma mě rozhodně zaujalo.

Nedávno jsem poslouchala debatu o problémech maminek po porodu, které se mimo jiné zúčastnil i psycholog a porodník. Více než 20%  žen zažívá po porodu strach, úzkosti, psychické problémy, deprese. Většinu problémů způsobuje 

strach z nevyspání

pocit, že nestíhám

častá naštvanost

pocit otupělosti

nedostatečná fyzická kondice

Tak nevím, ale nemůžu nevzpomenout na doby, kdy jsme rodily my, dnešní ženy v důchodovém věku a naše matky. Samozřejmě je jiná doba a kromě samotného porodu se ostatní věci změnily tak, že srovnávám tak trochu nesrovnatelné. I když porod tenkrát a teď je záležitost také celkem rozdílná.

Porod koncem pánevním, o kterém něco vím jak já, moje matka i babička, by se v dnešní době určitě řešil císařským řezem, pokud by si maminka nepřála jinak. Tenkrát tato možnost nepřipadala v úvahu a jak mi bylo řečeno, jde o normální polohu miminka, tak co bych chtěla. Takže jsme si tu normální polohu "vychutnaly" až na dřeň. 

Vyvařování a žehlení plenek je věc dávno minulá. Každodenní vaření čerstvých zeleninových polévek a ovocných přesnídávek je také přežitek a i pro dospěláky nakoupíte hotová jídla na každém rohu. 

Automatická pračka se sušičkou i myčka nádobí, to jsou věci, které běžně patří do mladé domácnosti.

Tak proč ten strach, že nestíhám? 

Prát, vařit, žehlit a uklízet jsme také musely každý den i bez těchto výtečných pomocníků. Naštvaná a vzteklá byla kolikrát také určitě každá z nás, když se něco nedařilo nebo bylo miminko uplakané, někdy přímo uřvané právě v nočních hodinách. Zvládaly jsme i když to někdy fakt dřelo.

Proč to tak těžce nezvládají některé dnešní maminky? Možná je na vině přemíra zaručených rad a informací na netu. Když to doma nešlape tak, jak se píše, jsem zaručeně nemožná.

Samozřejmě, že bez informací to nejde, ale přemíra těchto rádoby mouder je v mnoha případech zřejmě na škodu.

Nemusíte se mnou souhlasit, je to jen a jen můj názor a všem maminkám přeji klid, pohodu a hóóódně trpělivosti. 

Čas adventní

Čas tak neskutečně rychle letí, za sebou máme první adventní neděli a listopad je už také historií. Nemám zdaleka hotovo, cukroví ještě nepeču. U nás před cukrovím výrazně vede maso, ale samozřejmě  něco  málo upeču.   

To ale není to, co by mě nějak trápilo. Chybí mi letos ta předvánoční atmosféra v ulicích, vánoční trhy na každém větším náměstí, spousta stánků s dárky, vánoční koledy a neodmyslitelný svařáček. Taková ta poklidná předsváteční doba.

Mám už doma trochu nazdobeno, v neděli jsme zapálili první adventní svíčku, svíčku naděje. A tak budeme doufat, že nám příští dny přinesou přece jenom trochu radosti, i když ty letošní svátky určitě budou jiné, než na jaké jsme zvyklí. Beru to tak, jak to je, nic jiného nezbývá.

To musíte slyšet

 

Nádherná písnička Karla Gotta z roku 2016, která opravdu stojí za poslechnutí. Hudbu napsal Michal David a text Lou Fanánek Hagen. 

Veselí

To je název knihy Radky Třeštíkové, kterou jsem si půjčila v knihovně a první kniha od této autorky. 

Příběh třiatřicetileté Elišky, která se po letech v Praze vrací zpět na jižní Moravu ke svým rodičům do rodného domu, do rodného města Veselí nad Moravou. 

Začíná pro ni nový život, nová práce, hledání životního partnera, opětné společné bydlení s rodiči a vztahy mezi nimi, které byly a jsou ne vždy zrovna ty nejlepší. Příběh je psaný v moravském nářečí, což mi vůbec nevadilo, příběh nerušilo, naopak jsem to uvítala. 

Při čtení se někdy opravdu zasmějete, občas možná uroníte nějakou tu slzičku.

Oddechovka, kterou za sebe můžu doporučit.