Jednou týdně určitě

 Mám moc ráda bazary, bleší trhy, krámování všeho druhu a samozřejmě farmářské trhy. Jeden takový je od nás opravdu jenom pár minut pěší chůze, a tak tam alespoň jednou týdně určitě zajdu. Většinou je to ve středu, protože tam právě ve středu přijíždějí z jedné krůtí farmy s masem a uzeninami, vyrobenými právě jen z krůtího masa. Oblíbili jsme si jejich mleté maso, karbanátky z něj jsou opravdu výborné. 

Na tomto farmářském trhu najdete široký sortiment výrobků, přesně tak, jak to má být a já si to užívám.

Ovoce a zelenina je samozřejmostí 

Nějaká kytička 

Proutěné i dřevěné výrobky 

Něco pro pejsky 

A něco třeba pro gurmány

Také můžete posedět v zahradní restauraci 

Nejen podzimní tvoření

Doba nádherně barevných listů i podzimních plodů  je tady, tak jsem se pustila ještě do malého tvoření. Na dveře jsem udělala jutový věnec z kaštanů, žaludů, březové kůry, šišek z modřínu a dalších drobnůstek a jsem s ním celkem spokojená. Růžičky z barevného listí dělám už několik let, takže žádná změna. 

Nakoupila jsem spoustu dřevěných kolíčků a bambusového prostírání, tak pokračuji v recyklaci misek od máslové Perly a třeba skleničky od džemu. Myslím, že to může posloužit i jako malé vánoční dárečky. Materiálu mám dost, tak ještě trochu energie a budu doufat, že se podobné dárky budou líbit.

 

Takové malé babí léto

 Počasí nám zatím ještě přeje, dokonce se ukázalo takové malé babí léto, a tak jsme zase byli na chatě. Ještě jsem uvnitř nepotkala žádnou myšku, proto tam jezdím docela v klidu. Jak se nějaká objeví, moje sezona končí. Byli jsme tam čtyři dny a samozřejmě jsem musela zajít do lesa. Opět jsem donesla nějaké houby, ale tentokrát vám chci ukázat pár fotek jen tak z přírody. 

V lese často potkávám milovníky nejen houbaření a procházek, ale také milovníky koní. 

Podzim se hlásí nádhernými barvami, to mám moc ráda, tak se s vámi o tu nádheru podělím.

Určitě si přečtěte

 Nedávno jsem v knihovně objevila hned dvě knihy, pro mne zatím neznámé autorky, Hany Hindrákové. 

Pochází z Trutnova, v Praze vystudovala VŠE a zamilovala se do Afriky, kam také na několik let odjela, aby tam pracovala jako dobrovolnice v místní nemocnici. 

Smrtící byznys

Příběh české zdravotní sestřičky, která kvůli svým osobním problémům odjíždí do africké Ugandy, aby tam pomáhala v jedné místní nemocnici. Mezi její pacienty patří samozřejmě i děti, které žijí v příšerných podmínkách, v rodinách alkoholiků, kolikrát bez jídla. Návštěva nemocnice mnohdy pro jejich příbuzné znamená i několikadenní cestu s nejasným výsledkem. 

Hlavním tématem knihy je špinavý byznys, v tomto případě farmakologických firem. O tom, že někteří lidé jsou pro peníze schopni udělat téměř cokoli a mafie se neštítí téměř ničeho i když se jedná o děti. 

Falešné léky, které se ve velkém vyrábějí v Číně a vyvážejí se do rozvojových zemí, převážně v Africe. 

Příběh je napsán podle skutečných události a určitě vás donutí o tomto problému přemýšlet. 

Nezlomný 

Skutečný příběh sedmiletého chlapce, který se svými sourozenci opustil svoji matku, alkoholičku. 

Njoro utekl do města, kde se stal členem gangu dětí ulice, jehož členové se živili krádežemi, žebráním, přepadáváním bohatších nebo sbíráním plastů na obrovských skládkách. Mezi členy často docházelo k lynčování i znásilňování. Rozhodně to není místo pro šťastné a spokojené dětství. Mnozí z nich doslova přežívají "díky" čichání lepidla, které se dá poměrně levně koupit a tato droga jim pomáhá alespoň na chvíli zapomenout. 

Příběh Njora má více než šťastný konec. Podaří se mu dostat z naprostého dna a nakonec pracovat jako dobrovolník pro organizaci děti ulice. 

Báječné nedělní odpoledne

Tentokrát jsem nedělní odpoledne zasvětila klidu a pohodě.  Nechtělo se mi ani na procházku, protože jsem toho v pátek nachodila docela dost, a tak to jistila knížka a blog. 

Ke knížce patří i něco dobrého a protože dávám přednost kakau, padla logicky volba na něj. A k tomu jablkový koláč podle receptu mojí babičky. Na naší zahradě jablíčka sice nemáme, ale od známých a sousedů se k nám nějaké vždycky zakutálí a protože byla úroda velká, tak se peče i u nás. 

Podzimní výzdobu mám doma zatím jenom skromnou, ale nahrazuji ji večerním zapalováním svíček. 

To mám moc ráda a když někde vidím nějakou hezkou nebo voňavou svíčku, tak se neudržím a už si ji nesu domů. Už minulý rok jsem objevila voňavé svíčky, které opravdu voní a navíc mají moc pěkné skleničky, které se dají zdobit a dál používat třeba jako dekorace.