Počasí bylo minulý týden hodně příjemné, tak jsme na chatu tentokrát vyrazili už ve středu. Jak se dalo čekat, tráva opět nějak rychle povyrostla, tak se ve čtvrtek sekalo (teda manžel). Dopoledne jsem odvezla švagrové lahve na zavařování. Ona jich nemá nikdy dost, zavařování je totiž její koníček. To až tak nechápu, ale každý máme něco, ona zase nemusí háček.
V pátek dopoledne jsem dělala bezinkový sirup, na který jsem použila třtinový cukr. Sirup tím získal krásně hnědou barvu. Recept jsem viděla v televizi a jeho příprava byla velice jednoduchá.
Odpoledne jsem vyslechla rozhovor u sousedů. Já vím, poslouchat se nemá, ale nadšení jejich pětileté dcery, která tatínkovi sdělovala, že už rostou, se nedalo neslyšet. A tak jsme se, díky nadšení malé houbařky, vydali do lesa na houby také. Nejsme ti správní houbaři, kteří vyrážejí za ranního kuropění. My chodíme po obědě. Buď najdeme nebo si prostě užijeme procházku lesem. A věřte nebo ne, fakt jsme houby našli. Říkala jsem, že jsme zlikvidovali výlet důchodkyň, neboť houby byly samé babky. To ale vůbec nevadí, houby jsou to dobré a už mám naplánovanou letošní první houbovou omáčku. Už se na ní moc těším.
Barunka s námi do lesa nechodí, na volno ji nepustíme a na vodítku neustále někam čučí, někde čmuchá, asi čte. Je to taková naše intelektuálka. Ona totiž moc dobře ví, že je v rodině důchodců a sportovce už z nás těžko udělá.
Její oblíbenou hračkou je borová šiška. Nějakou loňskou objevila na zahradě, a ta jí ke štěstí úplně stačí.
Žádné komentáře:
Okomentovat