Letní počasí nás vytáhlo na naší chaloupku na delší dobu. Jsme tu s manželem a samozřejmě i s naší Barunkou. Je nám tu krásně. Klídek, teploučko, které zatím zvládáme v pohodě a každodenní ptačí koncerty, prostě paráda. Mám s sebou háčkování a spoustu knížek. Včera jsem se začetla do fejetonů Ivanky Deváté, které mě vrátily do vzpomínek na mé dětství.
I já jsem zavzpomínala na pohádky téměř horové. Zimní královna H.Ch. Andersena byl příběh tak děsivý, až mi naskakovala husí kůže. Nebo Erbenova Kytice, děs a hrůza. Dnešní děti by si zřejmě klepaly prstíčkem na čelo.
Připomněla jsem si i zimní radovánky na zasněženém kopci. Dřevěné sáňky, které jsme trpělivě tahali zpátky nahoru na kopec, někdy i s mladším sourozencem, který odmítal šlapat po svých.
První pokusy na bruslích, které se kličkou připevňovaly na kožené boty, zvané křusky. A potom ta obrovská radost, když nám Ježíšek naježil brusle krasobruslařské a bráškovi klučičí kanady. To už je ale opravdu hodně dávno.
Jdu pokračovat ve čtení milých a vtipných fejetonů.
Jó, knížka se jmenuje Radši nekoukat.
Žádné komentáře:
Okomentovat