pondělí 13. dubna 2020

Tři krásné sváteční dny

Poslední velikonoční den nám dává jasně najevo, že studeným dnům ještě není konec. Vrátili jsme se z chaty, kde strávené tři dny opravdu neměly chybu, a teď nemyslím jen díky slunečnému počasí.
Současnou situaci beru celkem pragmaticky, nijak se nehroutím, přestože o sobě můžu říct, že jsem nervák. Chybí mi cvičení, divadla, pokec s kamarádkou, zavřená knihovna i kadeřník, kterého bych už docela uvítala. Vadí mi náhubek, který nesmím zapomenout při venčení psa ani při úklidu odpadků, o procházkách nemluvě, desinfikování rukou, roušek občas klik a vypínačů. V Praze o té situaci víte opravdu na každém kroku. A tak to na mě také občas padne a den blbec je na světě.
Tři dny na chatě proto byly neskutečně úlevné a já si připadala tak normálně, jako před tou mrchou epidemií.
Nákup jsme si dovezli, úklid chaty, zahrádka i vaření v klidu, rouška uklizená, jako by se vůbec nic nedělo. Rozhodně není na venkově ta konfrontace až tak osobní.
Byla jsem natěšená, že jsme načerpali novou energii a sílu do dalších dní, aniž bych tušila, jak brzo je budu potřebovat.
První ráno doma a o půl sedmé telefon. Můj otec (91) takhle brzo nikdy nevolá, protože moc dobře ví, že pro mě je tahle doba ještě hluboká noc.
Určitě se muselo něco stát. No jasně, je v nemocnici a má tři zlomená žebra, co dodat !?



Žádné komentáře:

Okomentovat