Nejdřív zima a teď vedra

V pondělí jsme museli do Prahy. Měla jsem k vyzvednutí nové brýle na čtení i na dálku a ty jsem potřebovala. Na úterý jsem měla naplánovanou masáž a to jsem netušila, že zrovna budou taková vedra. Byl to dárek a ten jsem nemohla nechat propadnout. Hodinová zdravotní a relaxační masáž byla skvělá. Naplánovaná byla na dopoledne a po obědě jsme opět ujeli na chatu Ještě minulý týden docela dost často pršelo, teď bychom za pár kapek byli vděční, hlavně zahrada. 

Na začátku léta jsme od souseda dostali pár sazenic rajčat, zdá se, že se nějaké menší úrody dočkáme. Asi před čtrnácti dny jsme měli obavu, že jeden keříček napadla plíseň. Jaké ale bylo překvapení, když jsme zjistili, že to není plíseň, ale druh rajčat, která budou zřejmě tmavě fialová, trochu až do černa.

Na našem pidi jezírku vykvetl pouze jeden leknín. Když v něm byli karásci, vodu čistili a květů bylo daleko víc

Ještě pár fotek ze zahrady, která nás teď nutí běhat s konví a zalévat. Díky těm dešťům máme dva sudy plné, ale docela rychle ubývá. Žádná pohroma to ale není, buď bude nebo ne 😊

Znáte tohoto autora?

V období před rokem 1989 nebylo vydávání knih na takové úrovni jako dnes. Oblíbené čtvrtky, kdy vycházely zajímavé tituly, obnášely čekání v dlouhých frontách před knihkupectvím s nejasným výsledkem. Ne na každého se dostalo. Přesto vycházely i knihy oblíbených autorů, mezi které patří i rakouský spisovatel Johannes Mario Simmel. Jeho populární romány byly hodně oblíbené, byl opravdovým znalcem společenského a sociálního prostředí. Napsal více než třicet románů a byl i spoluautorem několika filmových scénářů. Určitě stojí za to, nějaký román si přečíst. V bazarech knih se jeho knihy objevují za směšně nízké ceny, stačí si jen vybrat. Sama jsem přečetla celkem dost jeho románů, nabízím třeba tyhle dva. 

Johanne Mario Simmel  Všichni lidé bratry jsou 

Příběh dvou bratrů, z nichž jeden má zemřít úkladem druhého, nakonec se sám stane obětí nájemného vraha. Dějově bohatý román ze světa velkého obchodu, válečných zločinců, lásky i nenávisti, erotiky i kriminality. Svět, kde zlo bude potrestáno.

Nikdo není ostrov 

I slavná hollywoodská herečka může zažívat obrovský smutek, když její devítiletá dcera onemocní těžkým zápalem mozkových blan. Jaký bude další život dítěte? Uzdraví se nebo bude jedním z těch dětí, pro které měla její matka mimo světla reflektorů pouze slova pohrdání. 

Život úspěšných žen, svět filmového showbyznysu, ale i prostředí nemocnic a obětavých lékařů, to všechno vás čeká v této skvělé knize. 

Vzpomínky na dovolenou

Před dvěma roky jsme byli na poslední dovolené v Řecku na ostrově Korfu. Rozhodli jsme se, že to bude naše poslední dovolená u moře a tak to také je. Včera jsem si prohlížela fotky z minulých dovolených právě v Řecku a moc ráda si zavzpomínala na ostrov Kréta. Byli jsme tam dvakrát, poprvé na jihu a potom na severu. Ostrov je to krásný, vždycky jsme si půjčili auto a ostrov jsme si projeli po vlastní ose. Navštívili jsme zajímavá místa, místní vesničky a kochali se krásou moře. 

Nabízím  pár fotek z našich výletů podél mořského pobřeží. 

 

Něco málo tvoření

Už dlouho jsem nic netvořila, v poslední době mě nějak nic nebaví, ale přemluvila jsem se. Nedávno jsem z větší části zlikvidovala svoji medvědí farmičku, ale pár kousků jsem si nechala. A tohohle krasavce jsem se rozhodla trochu obléknout. Začala jsem plést svetr už někdy začátkem června, ale jde mi to hodně pomalu, tak doufám, že do zimy bude hotovo. V sobotu jsem se pustila do háčkování, to jde o poznání rychleji a večer byla soupravička na světě. Žádný zázrak, ale jsem ráda, že jsem se konečně přemluvila, už jsem byla protivná sama sobě. 

Hned tady a hned zase jinde

 Vzhledem k tomu, že má manžel problémy s páteří a na podzim ho pravděpodobně čeká operace, na nějaké společné výlety ani procházky to teď rozhodně není. O to víc jsme vděční za naši chatu. Pár dní doma, pár dní na chatě a tak pořád do kola.

V pátek jsme opět vyrazili na chatu, ale krátce po příjezdu mě čekala docela velká nepříjemnost. Rozlomily se mi brýle na čtení, a to tak, že nepomohlo ani vteřinové lepidlo. Protože mám na čtení téměř 6 dioptrií, bylo to momentálně neřešitelné. Přivezla jsem si pletení a samozřejmě knížky a  tablet, ale do Prahy pro náhradní brýle se mi vracet nechtělo. Bylo to hodně nepříjemné, ale do neděle se to dalo vydržet. Navíc jdu v srpnu na kontrolu a jsem téměř přesvědčená o tom, že nějaká dioptrie opět naroste. 

Na zahradě nádherně rozkvetly juky, momentálně jich kvete sedmnáct a jsou to vděčné trvalky, které moc péče nevyžadují, tak vám pár těch kvetoucích krásek posílám. 

Přečetla jsem

Dneska přidám  knihu s  mým oblíbeným tématem, detektivka.  Minulý týden byla knihovna v provozu, tak jsem se opět zásobila. Aby knih nebylo málo, ještě jsem jednu detektivku objevila i v knihobudce u nás ve vesnici, mám ji na chatě pro případ nouze, tu nikam vracet nemusím, tak je na přečtení dost času. 

Hoffman Jilliane   Osudné rozhodnutí  

Kniha prezentovaná jako thriller pro ženy. Hlavní postavou je mladá žena Faith, která přijela se svojí čtyřletou dcerou na oslavu sestřiných narozenin. Nepředpokládá, že se ještě ten den bude vracet domů, takže se oslavy účastní aktivně včetně i s popíjením alkoholu. Během oslavy se strhne mezi sestrami prudká hádka a Faith se rozhodne k návratu domů i se svojí malou dcerou.

V bouřce  a ve tmě mezi nekonečnými poli cukrové třtiny se ztratí a v důsledku vypitého alkoholu na chvíli usne. Probudí ji klepání na okénko auta, za nímž stojí vystrašená dívka, která ji prosí o pomoc. 

Faith netuší, jestli se nejedná o provokaci neboť nedaleko zahlédne i mužskou postavu. Bojí se nejen o sebe, ale hlavně o svoji malou dceru, a tak se rozhodne ujet. 

Druhý den se v televizi objeví fotka ztracené mladé ženy a Faith v ní poznává dívku, před kterou ujela. 

Rozjíždí se pátrání, policie hledá svědky.

Napínavý příběh s těžko odsouditelnou  hlavní hrdinkou. Jak bych se zachovala já sama uprostřed neznámé krajiny v bouřce a s malým dítětem, kde by strach o dítě hrál podstatnou roli.

Během vyšetřování však vyplývají i další důležité okolnosti, kdy svoji roli hraje i alkohol. 

Kniha se mi líbila, můžu doporučit.

 

Toulání po Žižkově

Prázdninový provoz má i městská knihovna, a tak jsem ve čtvrtek využila její služby a opět jsem si domů navalila nějaké knihy, abych měla zásobu i na chatu. Na pár dnů se tam zase chystáme a protože na koupání v Sázavě to zatím nevypadá, knížky se hodí vždycky. 

Odpoledne jsem prošla pár známých míst, farmářské trhy jsem nemohla minout, ale tentokrát mě tam nezaujalo skoro nic, možná mají prodejci i tady prázdniny. 

Snad jen krásné slunečnice 

                                                 

U nás je skoro na každém rohu nějaká restaurace nebo bistro, v některých osvěžovnách mají i vtipný personál, foto jako důkaz 

A nakonec malé zastavení v parku 

Opět rychlovka z kuchyně

Konečně se trochu ochladilo, takže můžu alespoň na chvíli využít troubu i v panelákové kuchyni. Zase to bude taková rychlovka, která navíc nepotřebuje skoro žádné nádobí. Oběd nebo večeře je za chviličku na stole. 

Zapečený hermelín pro dva

2 hermelíny

100 g anglické slaniny

1 cibule

2 vejce

sůl, pepř

Hermelín vyndáme z alobalu, na který naskládáme 2 plátky slaniny, proužky cibule, hermelín, opět trochu cibule, pepř a další plátky slaniny. Zabalíme do původního alobalu a pro jistotu před vytečením ještě jednou všechno zabalíme do dalšího alobalu. Samozřejmě můžete použít kromě pepře i vaše oblíbené koření, ale nesolíme, sýr je slaný dost.

Na plech dám oba sýrové balíčky, přidám americké brambory nebo hranolky a za půl hodinky je hotovo. Přidávám ještě volská oka. 

Tak přeji dobrou chuť! 

Minulý týden jsem byla marná

Minul týden jsem byla fakt marná. Ta vedra snáším čím dál hůř, přestože jsme od neděle byli na chatě. V našem paneláku by to bylo o poznání horší. 

Nechtělo se mi vůbec nic, nenapsala jsem na blog ani čárku, a to je co říct. Jediná větší aktivita bylo koupání v Sázavě, kam jsme ve středu vyrazily se sestřenicí Hankou. Byly jsme tam od oběda až do pozdního odpoledne a bylo nám fajn. U vody je i to vedro příjemnější. 

Přečetla jsem nějaké knížky, občas zalezla do bazénu a uvařila něco malého k obědu. Včera jsme se vrátili s manželem do Prahy a jsem ráda, že se alespoň trochu ochladilo. Ráno jsem potkala naši sousedku a ta na mě už z dálky volala, že konečně ožila, protože je hnusně. 

Horko je sice pořád, slibovaný déšť se nám vyhýbá, ale i v ulicích je o trochu příjemněji.

Na chatě nám to krásně kvete, jen v tom zalévání musíme být trochu aktivnější. Nějaký déšť by zahrada určitě uvítala, ale poručit větru a dešti nás nikdy nikdo nenaučí, i když i takové sliby byly. 

Pár fotek ze zahrady

a jedna ze Sázavy 

Přečetla jsem

Čtu hodně, do knihovny chodím často, ale v poslední době jsem nepřidala žádnou recenzi, tak to musím trochu napravit.  

Klabouchová  Petra   U severní zdi 

Tak tahle kniha je fakt síla, ale myslím, že by se o ní mělo vědět,  hlavně o době o které se v knize píše. 

Pár let po 2. světové válce, kdy nastupuje doba budování socialistického státu, nastupují ruku v ruce další zvěrstva, prováděná na vlastních lidech. Autorka vypráví příběhy politických vězňů a vězeňkyň v pankrácké věznici, které si normální člověk nedokáže ani představit. Ani mnozí pamětníci té doby neměli představu o tom, co se tam odehrává. Ponížení, mučení a mnohdy smrt jako vykoupení z té hrůzy a konec v hromadném hrobě v Ďáblicích, dnes hrob obětem komunistického režimu. 

V 50. letech se režim obával hlavně těch, kteří s ním nesouhlasili, a proto byl i strach jejich zbraní. Je neuvěřitelné, jak se najednou dokáže změnit člověk, který do rukou dostane třeba jen kousek moci, kde se v něm najednou bere ta krutost a nenávist. Hodně emocí, kruté zacházení, silné čtení, ale i takhle to bylo. Mělo by se o tom vědět, vždyť spousta těch lidí dožila i po revoluci klidný život bez potrestání. 

Bublanina, která vydrží dlouho nadýchaná

 Protože právě teď je sezona jahod, třešní a višní tak určitě také pečete bublaninu. Je to oblíbený zákusek a co kuchařka, to trochu jiný recept. Já jsem teď objevila vážně skvělý recept, ale pravda, že bublanina vydrží dlouho vláčná , tady rozhodně neplatí. Ona vám totiž moc dlouho na tácku nevydrží. 

Třešňová bublanina 

4 vejce

1 dl rostlinného oleje

1 dl mléka

150 g moučkového cukru

160 g polohrubé mouky

1 prášek do pečiva

1 vanilinový cukr

V míse rozšleháme žloutky s moučkovým a vaniliovým cukrem, olejem a mlékem do pěny. Přidáme mouku s práškem do pečiva a nakonec lehce vmícháme sníh ze čtyř bílků. 

Nalijeme na plech (cca 30x20), na velkém plechu je bublanina dost nízká. Přidáme ovoce a pečeme ve vyhřáté troubě na 160-170°C přibližně 40 minut. Hospodyňky většinou znají: Když je zapíchnutá špejle suchá, máme hotovo.

Vážně můžu doporučit, už jsem pekla dvakrát. 

Nezvykle rušný týden

 Minulý týden byl u nás o dost rušnější než bývá zvykem. Začal docela příjemnými zážitky, ale ten konec se už tak moc nevydařil. Týden jsme s Barčou začaly dobře, obě jsme byly u kadeřníka, takže ona je za modelku a já pořád za babu, ale ostříhanou. 

V úterý jsme oslavili manželovy narozeniny i svátek, oboje vyšlo na v jednom týdnu. Bylo to fajn a dobře jsme se bavili. Ve středu byl naplánován odjezd na chatu, tak jsme vyrazili. Barča nebyla úplně ve své kůži, několikrát za den zůstávala netečná, ležela a měla jsem pocit, že jí něco bolí. Na zahradě trochu ožila a druhý den jsme v lékárně koupili prášky Alavis na záněty a bolesti pro malé psy a kočky. Po dvou dnech vypadala mnohem lépe. V sobotu odpoledne jsme byli ještě na další oslavě, synovec slavil osmé narozeniny, tak jsme mu jeli popřát. Zdrželi jsme se jen chvíli a brzo jsme se vrátili domů. 

Můj muž se v noci na neděli zachoval jako naprosté nemehlo (slušně řečeno). Objevil si klíště, které se rozhodl odstranit. Nejen že ho přetrhl, ale navíc v odstraňování pokračoval jehlou a ta rána nevypadala vůbec dobře. 

Barča přes neděli byla sice trochu lepší, ale pořád to nebylo ono.

Takže tento týden začal pro oba návštěvou u lékaře. Manžel dostal od doktora pořádně vynadáno, čemuž se vůbec nedivím, bere antibiotika a mast na zarudlou pokožku, příští týden jde na kontrolu. 

S Barčou jsme zajeli na veterinu, paní doktorka byla velmi vstřícná, pečlivě ji vyšetřila, dostala dvě injekce, nějaká antibiotika, sirup a Alavis na kloubní výživu. Na kontrolu jdeme v pátek ráno.

Tak snad ty lékařské anabáze máme za sebou.

Nakonec něco hezkého ze zahrádky 

A opět v kuchyni

Tentokrát si uvaříme opět něco jednoduchého, je to jídlo z jednoho hrnce. 

Hlávkové zelí a mleté kuličky s bramborem 

1 malá hlávka zelí

150 g anglické slaniny

5 středních brambor

1 kelímek smetany 

1 cibule

sůl. kmín 

na kuličky budeme potřebovat

400 g mletého vepřového masa

1 vejce

1 šalotku

1 lžička mleté papriky

2 lžíce strouhanky 

sůl, pepř, mletý kmín, můžeme přidat 1 lžičku hořčice

Zelí a cibuli nakrájíme na proužky, dáme do pekáčku a smícháme se solí, pepřem a mletým kmínem. Vše promícháme a necháme chvíli odpočinout. Zatím si oloupeme a nakrájíme brambory na větší kousky a slaninu na kostičky. Maso smícháme se všemi surovinami a tvoříme kuličky. Osolené brambory přidáme do pekáčku a promícháme. Masové kuličky nastrkáme do pekáčku, posypeme slaninou a zalijeme smetanou. Pekáček přikryjeme a pečeme při 200°C asi 45 minut. Během pečení kuličky několikrát obrátíme a posledních 15 minut pečeme odkryté. Hotový pokrm promícháme a můžeme podávat. Dobrou chuť! 

Cesta lesem

Konečně jsem po dlouhé době opět vyrazila na procházku do lesa. Docela mi to scházelo, klid, vůně lesa a ptačí zpěv, to se s procházkou po Praze srovnat nedá. Chodím zásadně s mobilem jednak kvůli focení a pak pro případnou navigaci manželovi, kde si mě má vyzvednout. Dokážu totiž padnout i na rovině, tak kdybych si něco pochroumala, ale zatím se držím. 

Cestu začínám tradičně u koní,  tihle jsou ustájení hned na začátku lesa. 

Cesta pak pokračuje lesní cestou, občas se dostanu do krásného zeleného tunelu a dojdu na  rozkvetlou louku, kde se letos mimořádně daří modrým lupinám.

Při zpáteční cestě jsem opět potkala malou slečnu na koni, což je tady celkem docela běžné, protože kolem vesnice je možností ustájení pro koně docela dost. Dovolila jsem se, jestli můžu fotit, problém to nebyl, zatím mě ještě nikdo neodmítl.