Nový rok se blíží

Na začátku prosince pořádal u nás klub Remedium předvánoční charitativní bazárek věcí všedních i nevšedních. Samozřejmě jsem se také šla podívat a pár věciček jsem si donesla. A protože se nový rok opravdu kvapem blíží, využiju jednu ze zakoupených věcí a podělím se s vámi. 

Na Silvestra většina z nás dělá kromě chlebíčků i různé pomazánky, a těch je v tomto sešitku docela dost. Pomazánky vlachovobřezských  babiček, tak jdeme na to. 

Pomazánka celerovo-sýrová 

100 g celeru

100 g tvrdého sýra (gouda)

1-2 mrkve (podle velikosti)

majolka

sůl, pepř, citron 

Vše najemno nastrouháme, smícháme s ostatními surovinami a mažeme na rohlíky nebo bagetky. Zdobíme kousky citronu. 

Sýrová pomazánka s česnekem 

2 tavené sýry se šunkou (Apetito)

50 g tvrdého sýra 

2 natvrdo vařená vejce 

6-7 stroužků česneku 

1 majolka 

2 lžičky hořčice 

Všechny suroviny nastrouháme najemno a smícháme s majolkou. Mažeme na pečivo a zdobíme např. hroznovým vínem a nasekanými vlašskými ořechy.

Labužnická niva 

120 g nivy

1-2 lžíce tatarky (může být majolka)

1 lžíce nastrouhaného křenu 

2 lžíce másla

1 menší cibule 

sůl, pepř 

Opět nastrouháme všechny suroviny, cibuli nakrájíme najemno. Mažeme na chleba nebo pečivo.

Vánoční přání

Moc Vám všem přeji klidné a spokojené vánoční svátky a do nového roku hlavně zdraví. To je to  nejdůležitější, ostatní  už přijde samo

Betlémy, vánoční trhy a výstavy

 Snažím se ten předvánoční čas si trochu užívat, a tak se toulám po Praze a občas někam nakouknu, zastavím se na trzích a při té příležitosti ochutnám dobrý svařák. Zatím v obou případech dobrý byl. 

Nejhezčí trhy, podle mého mínění, jsou ty na náměstí Míru s nádherným kostelem sv. Ludmily. Vyhrávají u mě každý rok, jinak tomu nebylo ani letos. Trhy se objevily už na několika blozích, tak jen pár fotek.

Představím vám neskutečně nádherný korálkový betlém mého šikovného kamaráda, respektive šikovného manžela mé kamarádky.  Betlém je vystavený v kostele sv. Terezie od Dítěte Ježíše v pražských Kobylisích. 

Originální korálkový betlém má i mnoho zvláštností. Koledníci jsou oblečení do českých a moravských krojů (vše je z korálků), mezi ovečkami můžete najít např. i černou ovci.

Vánoční výjev je doplněný o biblické scény Nového zákona. Je to opravdu nádhera a já jen obdivuji pečlivost a neskutečnou trpělivost při jeho tvoření. 

Nám už Ježíšek naježil

Není to tak dlouho, co jsem psala o dvířkách do vany. Roky přibývají a koupání by později mohlo být problematické. Samotné koupání samozřejmě ne, ale přístup do vany ano. Naše rozhodnutí nakonec urychlila lednová operace páteře mého muže, pro něhož by byl vstup do stávající vany prakticky nemožný. Nejdříve s instalací váhal, ale nakonec tuto možnost uvítal, navštívil webové stránky některých firem a objednal. Vybral firmu UDOOR z Brna a s tím, že jsme z Prahy nebyl vůbec žádný problém. 

Termín byl 11.12. a po zhruba pěti hodinách bylo hotovo a uklizeno, já jsem jen nanosila serepetičky do poliček.

Nám už tedy Ježíšek naježil. Začátkem týdne jsem mluvila se svým bývalým kolegou a mimo jiné mi řekl, že si s manželkou v listopadu nadělili vánoční dárek. Na můj dotaz cože si to nadělili mi odpověděl, že dvířka do vany. Musela jsem se začít smát a on nechápal. Vysvětlila jsem mu, že i u nás zaklepe Ježíšek s dárkem, a to ve čtvrtek a donese nám dvířka do vany. Náhody se dějí a já jsem se aspoň přesvědčila, že to byla dobrá volba neboť kolega si takhle upravenou vanu moc chválil. Nejvíc ovšem jeho paní, která má za sebou operaci kolen. Doufám, že spokojenost bude i u nás.

 

Žižkovský betlém

 Tentokrát vám představím Žižkovský betlém, který je vystaven až do konce ledna v informačním centru Prahy 3. Prvně byl vystaven v roce 2018 a jeho autorem je Richard Pešek a studenti Střední uměleckoprůmyslové školy na Žižkově. Postavy jsou jak reálné, tak i fiktivní se vztahem k Žižkovu. 

Postavy se každoročně jinak seskupují a postupně přibývají postavy nové. 

Důležitou roli tohoto betlému mají i známé schody, které se objevily v mnoha českých filmech. Mohli jste je vidět např.ve filmu Fešák Hubert.

Mez postavami najdete např. Švejka s paní Milerovou, T.G. Masaryka, císaře Fr. Josefa , Járu Cimrmana, žižkovského Pepíka, drbnu nebo i školačku Olgu Havlovou roz. Šplíchalovou.

Betlém je nádherný a těší se i velkému zájmu nejen obyvatel Žižkova a okolí. 

Čas adventní

 A už je tady čas adventní, vánoční svátky se rychle blíží a v obchodech je to znát. Začíná kolotoč nákupů, kterému se vyhnout nedá, protože každý občas potřebujeme koupit třeba jen jeden rohlík. 

Já už svátky neprožívám zdaleka tak, jako když byly děti malé, ale předvánoční atmosféru mám ráda. Chystám se navštívit některé vánoční trhy a výstavu v Betlémské kapli a v Botanické zahradě Na Slupi a užívat si tenhle čas v klidu a pohodě.

Adventní svícny jsem si udělala jen takové malé a v neděli zapálila první svíčky. Z toho červeného jsem měla radost, protože jsem si ho objednala přes internet v jedné keramické dílně a třetí den už byl u nás doma. Letos je vánočně vyzdobený i větší počet pražských tramvají a třeba majitel domu ve vedlejší ulici si  dům vyzdobil také podle svých představ. 

Všem přeji pohodu a klid při předvánočních přípravách a hlavně se opatrujte. Ježíšek není ze sociálky a tak mu i neumytá okna jsou úplně fuk. 

A opět v divadle

Tentokrát jsem byla v divadle dvakrát během docela krátké doby. S kamarádkou jsme se těšily, zvláště do Národního divadla, ale ani v jednom případě nás představení moc nenadchla. Asi jsme čekaly něco jiného, přestože o ND je v poslední době známo, že jejich inscenace bývají zpracovány moderní formou. Ta mě teda vůbec neoslovuje a podle mého názoru to klasice víc škodí než aby to přineslo příjemnou změnu. 

Divadlo Na Jezerce      Jeppe z vršku

Komedie mám v divadle ráda a tak jsem se těšila na příjemnou zábavu. Představení tohoto divadla, která jsem v minulosti navštívila byla většinou dobrá, ale tentokrát jsem byla docela zklamaná. 

Komedie je příběhem dobráckého, líného sedláka, který se rád napije a jeho ženy, která ho neustále kontroluje, drží ho zkrátka a pro svoji autoritu neváhá použít i bič. Komedie o cizím neštěstí tentokrát nějak nevyšla, 

Národní divadlo    Farářův konec  

Divadelní podoba známé filmové novely od Josefa Škvoreckého je novým počinem na scéně ND. Příběh o muži, který se v jedné vesnici vydával za  kněze, když předtím byl kostelníkem v jednom velkém městském kostele. Za novým životem se vydává do zapadlé horské vsi, kde je shodou náhod považován za nového duchovního, protože opuštěná víska nového faráře shání a potřebuje. 

Filmovou podobu s V. Brodským si pamatuji, ale tady mně prostě to moderní pojetí neoslovilo. 

Fotky vám napoví 

Ještě, že to divadlo je pořád nádherné 

Čtení tentokrát pro ženy

Čtu celkem hodně a mými hodně oblíbenými knihami jsou převážně detektivky, krimi příběhy a thrillery. Cestopisy, romány a knihy pro ženy si také z knihovny přinesu, ale třeba sci-fi, to jde úplně mimo mě. 

Tentokrát vám nabídnu dvě knihy hlavně pro ženy, které se mi opravdu líbily. 

Colgan Jenny   Pojízdný krámek snů 

Mina, velká milovnice knih pracuje v místní knihovně. Po jejím zrušení je postavena před tvrdou realitu. Co bude dělat dál? Pracovních míst je v okolí málo a ona se nechce vzdát práce s knihami. Ze zaniklé knihovny se jí podaří zachránit spoustu knih a jejím snem je pořídit si dodávku a proměnit ji v pojízdnou prodejnu. Její sen se začíná pomalu uskutečňovat v momentě, kdy se jí ve Skotsku naskytne koupě staré dodávky.

Příjemné a pohodové čtení, při kterém se seznámíte s nádhernou přírodou Skotska a dozvíte se něco i o tradicích a zvycích této země. 

Milé, romantické čtení, takové pohlazení po duši, zvláště pro milovníky knih. 

Thomas Jo   Útěk do Provence 

Del se s manželem Olliem stěhují z Anglie do kouzelné Provence, aby zde začali nový život. Po šesti týdnech se ale rozhodnou k návratu, protože Olli tady není spokojený, jejich nový domov si představoval přeci jen trochu jinak. Del si však začne uvědomovat, že ona se zpátky do Anglie vrátit nechce a svůj další život vidí právě tady i bez svého, věčně nespokojeného manžela. 

Zůstává v téměř prázdném domě, začíná poznávat nové přátele  a ve svém okolí nachází i spoustu lidí, kteří se jí snaží pomoci. Osudnou se jí stane stará kuchařská kniha s recepty na jídla a dezerty z levandule (několik receptů v knize najdete). Postupně se jí začne dařit i její pozemek se začíná měnit v levandulové pole. V novém životě nachází uplatnění i u domorodých obyvatel a zapadá do jejich komunity. 

O jejím novém životě, krásné krajině v Provence, o poznávání životů lidí kolem ní, ale i o lásce. o tom všem tato kniha vypráví. Opět pohodové nenáročné čtení s vůní levandule a krásným příběhem. 

Pestrý týden

Právě končící týden byl pro mne docela pestrý. Nějaká práce, zábava, knihy a příjemná setkání. 

Hned v pondělí jsem začala s mytím oken, ale doby, kdy jsem umyla všechna najednou jsou pryč. Určitě bych to ještě zvládla, ale protože potřebuji od manžela pomoc při věšení záclon, pěkně jsem si to rozdělila do více dní. Jeho problémy s bolestmi nohou jsem nechtěla zvětšovat, nakonec do Vánoc je ještě času dost. Ale máme hotovo. 

Ve čtvrtek chodím cvičit, ale tentokrát jsem měla lístky na další generálku, tak jsme s kamarádkou vyrazily. Divadlo Metro je na Národní třídě a byla jsem tam vlastně poprvé. Zrekonstruované je od roku 2020 a celý prostor divadla je velice příjemný. Pohodlné sedačky a ze všech míst je opravdu dobře vidět. 

My jsme navštívily představení  Manželství v nesnázích . Komedie ve které hrají Lucie Vondráčková a Jaromír Nosek se opravdu povedla. Oba představitelé mě přesvědčili o tom, že divadelní prkna jim sluší mnohem lépe než filmové role nebo televizní seriály. 

Po představení jsme šly s kamarádkou obhlédnout nějaké obchody, Ježíšek se pomalu blíží, tak musíme být trochu v obraze. Nekupovaly jsme nic, jen se tak rozhlížely.

Za týden jsem přečetla tři knihy (pravda tu poslední dočtu dneska večer) a také jsme byli s Barčou u kadeřníka. Psí salon se nám přestěhoval trochu dál, ještě před rokem byl u nás v ulici a teď nás tam manžel odveze autem. Barču předám ke stříhání a my zatím jedeme nakupovat do Penny. Pravda, to její střihání se nám vždycky tak trochu prodraží právě o ten nákup. Najednou se nám hodí i to, co zrovna ani nepotřebujeme. No, nekupte to, když tam jsou akce.

V sobotu přišel na oběd syn s přítelkyní, v týdnu měl svátek a tak jsme si dali pečenou kachnu. Oběd se vydařil a společné chvíle byly příjemné.

Opět něco z knihovny

Minulý týden jsem zavítala do mé oblíbené knihovny. Jednak jsem všechny vypůjčené knihy už měla přečtené a pak tam na mě čekala jedna rezervace a tu bylo třeba vyzvednout. 

Dneska nabízím dvě přečtené kriminálky.

Ninni Schulman   Chlapec, který přestal plakat 

V malém švédském městečku vypukne v horké letní noci požár. Na místo v krátké době přijíždějí hasiči, ale i přes jejich rychlý zásah dům lehne popelem. Majitelka domu krátce po požáru podléhá těžkým zraněním. Z počátku kriminalisté pracují s možností, že dům byl zasažen bleskem. Během vyšetřování vychází najevo, že byl požár založen úmyslně. Zanedlouho hoří další dům a vyšetřovatelům je jasné, že mají co do činění se žhářem, ale k případu zatím nemají žádné vodítko, kterého by se mohli chytit. Přečetla jsem celkem rychle a můžu doporučit. 

Martin Goffa   Přiznat vinu 

Od tohoto autora už jsem toho přečetla víc, a tak, když jsem v knihovně narazila na jeho další detektivku, neváhala jsem ani chvíli. 

Příběh začíná v létě roku 1996, kdy v Praze beze stopy zmizí dívka, která se vracela z diskotéky. Okamžitě se rozjíždí intenzivní pátrání, ale policie zůstává bezradná. 

Detektivní příběh, k jehož konečnému a nečekanému rozuzlení dochází po více jak dvaceti letech se mi moc líbil. Autorův styl mi vyhovuje a jeho knihy mě zatím nezklamaly. 

Víkend jako malovaný

V pátek a v sobotu bylo opravdu krásně, alespoň na chvíli se ukázalo babí léto.  V pátek dopoledne jsme vyrazili na chatu, bylo potřeba udělat nějaké drobnosti na zahradě. Něco ostříhat, zazimovat růže a uklidit  begónie. Trochu mi jich bylo líto, protože pořád ještě nádherně kvetly, ale zima je za dveřmi, tak jsem jim jejich sezonu ukončila. 

Dojeli jsme si na oběd, kde jsme se po dlouhé době potkali s přáteli. Na skok od nás měli chatu, kterou před pěti lety prodali, takže se vídáme už jen sporadicky. Bylo to milé setkání, měla jsem velkou radost, že jsou v pohodě, protože oběma už je přes osmdesát let. 

Také jsme navštívili hřbitov, kde je příbuzenstvo mého manžela a pak jsme se vrátili věnovat zahradě. Sluníčko svítilo až do večera a vítalo nás i v sobotu ráno. Přesto jsme odpoledne jeli domů, neděle měla být deštivá a také byla. Ale bylo to fajn. I Barunce se na zahradě hodně líbilo.

Cesta ke hřbitovu jen zářila 

A poupátka se rozvinula do téhle nádhery