Bublanina, která vydrží dlouho nadýchaná

 Protože právě teď je sezona jahod, třešní a višní tak určitě také pečete bublaninu. Je to oblíbený zákusek a co kuchařka, to trochu jiný recept. Já jsem teď objevila vážně skvělý recept, ale pravda, že bublanina vydrží dlouho vláčná , tady rozhodně neplatí. Ona vám totiž moc dlouho na tácku nevydrží. 

Třešňová bublanina 

4 vejce

1 dl rostlinného oleje

1 dl mléka

150 g moučkového cukru

160 g polohrubé mouky

1 prášek do pečiva

1 vanilinový cukr

V míse rozšleháme žloutky s moučkovým a vaniliovým cukrem, olejem a mlékem do pěny. Přidáme mouku s práškem do pečiva a nakonec lehce vmícháme sníh ze čtyř bílků. 

Nalijeme na plech (cca 30x20), na velkém plechu je bublanina dost nízká. Přidáme ovoce a pečeme ve vyhřáté troubě na 160-170°C přibližně 40 minut. Hospodyňky většinou znají: Když je zapíchnutá špejle suchá, máme hotovo.

Vážně můžu doporučit, už jsem pekla dvakrát. 

Nezvykle rušný týden

 Minulý týden byl u nás o dost rušnější než bývá zvykem. Začal docela příjemnými zážitky, ale ten konec se už tak moc nevydařil. Týden jsme s Barčou začaly dobře, obě jsme byly u kadeřníka, takže ona je za modelku a já pořád za babu, ale ostříhanou. 

V úterý jsme oslavili manželovy narozeniny i svátek, oboje vyšlo na v jednom týdnu. Bylo to fajn a dobře jsme se bavili. Ve středu byl naplánován odjezd na chatu, tak jsme vyrazili. Barča nebyla úplně ve své kůži, několikrát za den zůstávala netečná, ležela a měla jsem pocit, že jí něco bolí. Na zahradě trochu ožila a druhý den jsme v lékárně koupili prášky Alavis na záněty a bolesti pro malé psy a kočky. Po dvou dnech vypadala mnohem lépe. V sobotu odpoledne jsme byli ještě na další oslavě, synovec slavil osmé narozeniny, tak jsme mu jeli popřát. Zdrželi jsme se jen chvíli a brzo jsme se vrátili domů. 

Můj muž se v noci na neděli zachoval jako naprosté nemehlo (slušně řečeno). Objevil si klíště, které se rozhodl odstranit. Nejen že ho přetrhl, ale navíc v odstraňování pokračoval jehlou a ta rána nevypadala vůbec dobře. 

Barča přes neděli byla sice trochu lepší, ale pořád to nebylo ono.

Takže tento týden začal pro oba návštěvou u lékaře. Manžel dostal od doktora pořádně vynadáno, čemuž se vůbec nedivím, bere antibiotika a mast na zarudlou pokožku, příští týden jde na kontrolu. 

S Barčou jsme zajeli na veterinu, paní doktorka byla velmi vstřícná, pečlivě ji vyšetřila, dostala dvě injekce, nějaká antibiotika, sirup a Alavis na kloubní výživu. Na kontrolu jdeme v pátek ráno.

Tak snad ty lékařské anabáze máme za sebou.

Nakonec něco hezkého ze zahrádky 

A opět v kuchyni

Tentokrát si uvaříme opět něco jednoduchého, je to jídlo z jednoho hrnce. 

Hlávkové zelí a mleté kuličky s bramborem 

1 malá hlávka zelí

150 g anglické slaniny

5 středních brambor

1 kelímek smetany 

1 cibule

sůl. kmín 

na kuličky budeme potřebovat

400 g mletého vepřového masa

1 vejce

1 šalotku

1 lžička mleté papriky

2 lžíce strouhanky 

sůl, pepř, mletý kmín, můžeme přidat 1 lžičku hořčice

Zelí a cibuli nakrájíme na proužky, dáme do pekáčku a smícháme se solí, pepřem a mletým kmínem. Vše promícháme a necháme chvíli odpočinout. Zatím si oloupeme a nakrájíme brambory na větší kousky a slaninu na kostičky. Maso smícháme se všemi surovinami a tvoříme kuličky. Osolené brambory přidáme do pekáčku a promícháme. Masové kuličky nastrkáme do pekáčku, posypeme slaninou a zalijeme smetanou. Pekáček přikryjeme a pečeme při 200°C asi 45 minut. Během pečení kuličky několikrát obrátíme a posledních 15 minut pečeme odkryté. Hotový pokrm promícháme a můžeme podávat. Dobrou chuť! 

Cesta lesem

Konečně jsem po dlouhé době opět vyrazila na procházku do lesa. Docela mi to scházelo, klid, vůně lesa a ptačí zpěv, to se s procházkou po Praze srovnat nedá. Chodím zásadně s mobilem jednak kvůli focení a pak pro případnou navigaci manželovi, kde si mě má vyzvednout. Dokážu totiž padnout i na rovině, tak kdybych si něco pochroumala, ale zatím se držím. 

Cestu začínám tradičně u koní,  tihle jsou ustájení hned na začátku lesa. 

Cesta pak pokračuje lesní cestou, občas se dostanu do krásného zeleného tunelu a dojdu na  rozkvetlou louku, kde se letos mimořádně daří modrým lupinám.

Při zpáteční cestě jsem opět potkala malou slečnu na koni, což je tady celkem docela běžné, protože kolem vesnice je možností ustájení pro koně docela dost. Dovolila jsem se, jestli můžu fotit, problém to nebyl, zatím mě ještě nikdo neodmítl. 

Kosmetika včera a dnes

Dneska bych chtěla zavzpomínat na dobu svého mládí a na to, jaké měly tenkrát ženy možnosti při péči o vlasy, tělo a jaká kosmetika se v té době používala. Mladší generace snad ani nebudou věřit, ale ti starší mně dají určitě za pravdu. 

A můžeme začít třeba s řasenkou. Tak za prvé, žádná řasenka neexistovala. Ženy si barvily řasy pomocí krému na boty a štětečku, případně pomocí kartáčku na zuby. Později se v drogeriích začala objevovat tzv. Mascara, hmota, která se ředila vodou (případně plivnutím) a řasy se rozčesávaly pomocí přiloženého hřebínku i za pomoci špendlíku nebo jehly.  Oční stíny se prodávaly v malých kulatých krabičkách, ovšem výběr pouze v barvě modré, zelené a fialové. 

První make-up, to slovo bylo tenkrát neznámé, vyvinul v 60. letech Ústav lékařské kosmetiky pod názvem Dermacol, a tak se mu také říkalo. Z tváře dokázal vytvořit tak trochu hliněnou masku, přesto to dotáhl až do Hollywoodu, kam byla v roce 1969 prodána jeho licence. 

Péči o pleť dokázalo v té době zvládnout jen pár krémů např. Maryna, mandlový krém nebo velice oblíbená modrá Indulona. Ta měla opravdu velmi široké použití, od péče o pleť, ruce, nohy až přes péči o boty neboť sloužila i jako krém na boty. 

Nakonec se ještě zmíním o parfémech, voňavkách a toaletních vodách. Tam také velký výběr nebyl. Pro svěží vůni těla se používala hlavně květinová mýdla neboť deodoranty u nás ještě nebyly. Ženy často používaly i živé květy, vyráběné v Karlových Varech a později se stal hodně oblíbeným polský parfém Byc moze. Pokud jste měli někoho známého v drogerii, mohli jste začátkem 70. let pod pultem sehnat i jedinečný francouzský parfém od Diora Diorella. Skvělá vůně, parfém se prodává dodnes. 

Víkend na chaloupce

Přestože počasí moc pěkné nebylo, vyrazili jsme v pátek opět na chaloupku. Měla jsem nakoupené ještě nějaké bylinky a bylo potřeba je zasadit. Manžel dostal od souseda nějaká rajčata a papriky a ty bylo potřeba také zasadit. U nás rajčata moc nejdou, možná děláme nějakou chybu, ale třeba to tentokrát vyjde.

Původně jsme měli v plánu zůstat tam až do úterý, ale vzhledem k tomu, že počasí nebylo nic moc a museli jsme vždycky odpoledne zatopit, rozhodli jsem se dneska vrátit domů. Zahrada je nádherná, rododendrony a azalky jsou v plném květu, tak nabízím pár fotek pro potěchu oka. 

 

Od března do května v divadle

Tentokrát sem dávám návštěvy veřejných generálek tak trochu pro sebe a svojí zapomnětlivou hlavu. Těch představení bylo celkem hodně, tak jen tak ve zkratce.

Divadlo Na Fidlovačce  Obraz 

Komedie o dlouhodobém přátelství tří mužů středního věku. Jeden z nich si koupí drahý obraz, bílý obraz s bílými proužky ba bílém pozadí. Jak se k tomu postaví jeho přátelé? Sonda do života naprosto rozdílných povah donutí divák k zamyšlení. Zničí hádka o obraz jejich pevné přátelství ?

Vynikající výkony M. Dlouhého, D. Novotného i K. Halbicha.

Divadlo na Vinohradech  Hana 

Divadelní hra je nastudována podle stejnojmenného románu A. Mornštajnové. který vychází ze skutečných událostí v letech 1933-1963 ve Valašském Meziříčí. Je to opravdu silný příběh o osudech členů jedné židovské rodiny. Skvěle nastudováno a neméně skvělé herecké výkony. 

Za všechny A. Elsnerová, Z. Vejvodová, A, Černá, N. Konvalinková. J. Satoranský, K. Rimský.

Divadlo Radka Brzobohatého Bella Donna 

Známá autorka kuchařek proti mužům vlastně nic nemá, ale každý její vztah ji po čase začne tak trochu štvát. A tak i její současný partner dostává o silvestrovské noci namísto povzbuzujícího elixíru nápoj z rulíku zlomocného - atropa bella donna. Její geniální plán naruší nečekaný příjezd dcery a jejího snoubence. Vtipná komedie, kde hlavní roli hraje skvělá K. Brožová.

Divadlo Ypsilon  Upokojenkyně 

Komedie z prostředí domova pro seniory na hraně zločinu. Podtitulem je citát o tom, že Život je krátký, konec strašný, nezbývá než si z toho dělat srandu.

Tak trochu ponurý příběh se v tomto případě podařil napsat s empatií, nadhledem i humorem. I přes vážné téma se divák skvěle baví. 

L. Termerová, Jan Jiráň, M. Plánková, L. Loubalová, P. Nový 

Divadlo na Jezerce  Podivný flám 

Tragikomedie se šťastným koncem, Starý železniční most má být brzo stržen a přichází noc, kdy je most naposledy otevřen veřejnosti.. Je to tzv. most sebevrahů, proto sem postupně přichází pětice lidí, kteří se rozhodli využit poslední příležitost ukončit svůj život skokem právě odtud. 

Vzájemně si svůj plán rozmlouvají, probírají důvody plánované sebevraždy a přestože původně nejde o veselé téma, divák se fakt baví.

O. Navrátil, K. Hrušínská, L. Hruška

Severské krimi

Vím, že je mezi vámi spousta milovníků a milovnic severské krimi. Já tyhle příběhy čtu také ráda, ale tentokrát nejde o knihu, ale o televizní seriál. 

Most 

Skvělý dánsko-švédský krimiseriál, který naše televize odvysílala už celkem dávno, ale tenkrát mě seriál nějak minul.  Jsem za to docela ráda, protože vzhledem k současné nabídce televizních programů mám alespoň na co koukat. Nedávno jsem na severské krimiseriály narazila na I Vysílání ČT, kde jich najdete hned několik. Tenhle má celkem 4 řady a každá 10 dílů. 

Roli v seriálu hraje i impozantní architektonický projekt, most, který spojuje dánskou Kodaň a švédské přístavní město Malmö. 

Na kriminálních případech se společně podílejí dánští a švédští vyšetřovatelé. Dán Martin Rohde a Švédka Saga Morenová. Rozvážný a empatický Martin ostře kontrastuje s chladnou a city nepoznamenanou Sagou, která trpí Aspergerovým syndromem. Dokud jsem nevěděla příčinu jejího chování, měla jsem pocit, že je snad vytvořena umělou inteligencí. I přes tuto rozdílnost tvoří ideální kriminalistický tým a z jejich společné práce je patrné, že si vzájemně rozumí. 

Severské krimi romány čtu celkem často a ráda, ale teď knihy všeobecně prokládám tímto skvělým seriálem. Vlezu do pelíšku, pustím na tabletu další díl a k tomu určitě na překážku není třeba červené víno.

Ježkovy voči

Tohle zvolání nedávno na svém blogu zmiňovala Fukčarinka a protože i já ho znám od své babičky, přidávám se. V tomto případě jde o zvolání velkého překvapení, tentokrát nepříjemného, které by u slabších jedinců mohlo vyvolat i tolik obávané klepnutí pepkou.  

Ale pěkně  od začátku. Začátkem  minulého týdne jsem se zastavila v Holešovické tržnici, kde ráda nakupuji  hlavně sazeničky kytiček a bylinek. Je tam těch stánků opravdu hodně a výběr velký nejen v sazenicích, ale i v nákupu zeleniny. Ceny jsou ve srovnání s ostatními trhy příznivé a nakoupíte tady i pekařské výrobky, uzeniny nebo čerstvá vejce a sýry zahraničích výrobců. Vzhledem k tomu, že už jsme tady větší nákup udělali s manželem, tentokrát už to bylo jen pár drobností a hlavně čumenda. 

Když jsem narazila na zavařovací okurky za 90,. tak se mi té ceně nechtělo ani věřit, naopak cena nového česneku za 199,- mi připadala hodně sympatická. Okurky už několik let nezavařuji, občas dostanu pár skleniček od švagrové, ale většinou kupujeme okurky v akci, mnohdy i znojemské za velmi dobré ceny. 

Ježkovy oči na mě ještě čekaly, a to na mých oblíbených farmářských trzích na náměstí Jiřího z Poděbrad. 

Tam jsem zašla ve čtvrtek a bohužel jsem doma zapomněla mobil, takže vám ty tamní a neuvěřitelné ceny nemůžu ukázat na fotkách, ale bylo to vážně tak.

Tam nakládačky prodávali za 149- Kč, kilo starého česneku za 299,- , za stejnou cenu byly i meruňky a jahody z Řecka za "pouhých" 245,-. Kč. Tak to už si z nás snad dělají srandu a já měla oči jak Hurvínek.

Pár fotek z Holešovic 

Opět něco z knihovny

Dneska vám představím dva úplně rozdílné úlovky z naši knihovny, ale oba byly skvělé. Někdy se zadaří i bez rezervace.

Frennstadt Tina  Odložené případy  Nezvěstná

Náhodně objevená krimi v naší knihovně se mi líbila moc. Jde o švédskou krimi sérii, jejímž prvním dílem je právě Nezvěstná. 

Oddělení vyšetřování odložených případů řeší 16 let starý případ dívky, která nebyla nikdy nalezena. Na povrch vyplouvají nové poznatky, a to díky případu, který se právě stal. Vrah napadá a znásilňuje ženy přímo v jejich domovech a okolnosti jsou velmi podobné vyšetřování dlouho hledaného dánského vraha. 

Kniha se mi líbila, určitě se poptám po dalších z této série. 

Druhá kniha je z úplně jiného soudku, ale přestože má celkem dost stránek, bylo mi líto, že už končí.

Hannahová Kristin   Čtyři vichry

Román z prostředí Ameriky v době Velké hospodářské krize. Texas v roce 1934, kdy území zasáhlo katastrofální sucho. Miliony lidí jsou bez práce, farmáři bojují o zachování půdy, voda vysychá a na všechno se valí oblaka prachu. 

Hlavní hrdinka románu Elsa je postavena před těžké životní rozhodnutí, zda bojovat o svou půdu nebo odjet do Kalifornie, kde by mohla začít nový a snad lepší život. Zůstala sama se dvěma dětmi, manžel od ní už před časem utekl. Nakonec se rozhodne odjet i s dětmi, ale nic nemůže být dál od pravdy o lepším životě, než krutá skutečnost. 

U knih většinou nebrečím, ale tady bylo všechno jinak. 

Autorka je skvělá vypravěčka a její předešlé romány Slavík, Velká samota a Děvčata z Firefly Lane jsem přečetla jedním dechem. Krásné, smutné, kruté i zdrcující, ale určitě doporučuji.

Čarodějnice a začátek května

 Na Čarodějnice jsme zase na pár dní odjeli na chatu. V naší vesnici se pálí pravidelně každý rok, co si pamatuji, I tentokrát to nebylo jinak, ale my už nechodíme. Buřty jsme si ujít nenechali, upekli jsme si je na malém ohýnku. Vesnická veselice byla plánovaná na 18. hodinu, ale asi půlhodinu pře začátkem jsem slyšela houkat hasiče, policii a na obloze létala helikoptéra. Zdálo se mi, že to nepříjemné houkání končilo někde blízko, ale nijak jsem tomu nevěnovala pozornost. Druhý den jsme zjistili, že to bylo opravdu u nás, vlastně na místě plánovaného ohně. Chvilku před začátkem se ztratil tříletý chlapeček a tohle byla neplánovaná akce na jeho nalezení. Dopadlo to naštěstí dobře, klučina se našel a akce mohla se zpožděním zašít. Je ale pravda, že malý dobrodruh urazil pěkný kus cesty. 

Začátkem týdne jsem zavítala do Tržnice a nakoupila další sazeničky, tak pokračovala výsadba kytiček. Jde už to pomaleji, zádům se to moc nelíbí, ale co jsem chtěla udělat, to jsem udělala. Také jsem vyrazila na louku nasbírat pampelišky a po mnoha letech jsem se pustila do pampeliškového medu. Musím říct, že se dílo podařilo, tak jsem měla radost a teď už můžeme med užívat třeba do čaje nebo na chleba s máslem. Výroba medu není nijak složitá, jen se musí dost dlouho vařit, aby nebyl moc řídký.

Užili jsme si krásných pár dnů, teď už jsme zase doma a pokud bude příští týden opět pěkné počasí, určitě zase vyrazíme.

ilustrační foto z internetu 

Zase si něco uvaříme

Tentokrát jsme se u plotny sešli proto, abychom si upekli kuřecí roládu se špenátem a vaječnou směsí. Opět nic složitého, můžete využít třeba jako sváteční oběd. Tento recept je na čtyři porce.

Krůtí roláda

600 g krůtích prsou

3 lžíce polotučné hořčice

100 g debrecínky nebo šunky

2 hrsti špenátových listů

sůl, pepř

vaječná směs (4 vejce, máslo, 2 lžíce sterilované kapie, sůl, drcený kmín)

Maso omyjeme, osušíme a nařízneme tak, aby vznikl velký plát masa. Osolíme, opepříme, potřeme hořčicí, poklademe debrecínkou a přidáme špenát (dá se použít i rozmrazený listový špenát).

Na maso rozložíme prochladlou vaječnou míchanici, stočíme do rolády a pevně zabalíme do alobalu, který můžete potřít máslem. Pečeme na 180°C cca 50 minut. Odstraníme alobal a necháme ještě 15 minut dopéct. Podáváme se šťouchaným bramborem a hlávkovým nebo okurkovým salátem. 

Zahrada už mi docela chyběla

 Letos jsem s pobytem na chatě otálela dost dlouho, pořád nepřicházel ten správný čas. Ten přišel minulý týden, přesně před velikonočními svátky. Protože je v chatě potřeba pořádně uklidit, je k tomu potřeba i pěkné počasí, a to minulý týden bylo. Vyrazili jsme ve středu a úklid mohl hned začít. Já jsem uklidila chatu, manžel se vrhl na altánek a odpoledne už jsem byla s výsledkem spokojená. 

Přesto jsem s jedním zádrhelem nějak nepočítala,. Ve skříňkách s nádobím jsem nechala staré housky a jeden rohlík a po jejich otevření se mi něco nezdálo. Rozsypaný kmín jsem během chvilky zamítla, byly to totiž myší bobky. Takže mě navíc čekalo i mytí nádobí a přestože bobky byly jen v jedné skříňce, vzala jsem to pro jistotu raději všechno. 

Druhý den jsem se dala do osázení truhlíků, starých zadělávacích mís a mého oblíbeného sádelňáku. Pro letošní rok jsem zvolila petúnie ve fialové a bílé barvě. tak doufám, že mi udělají radost. Spoustu toho ještě chci zasázet do záhonků, na skalku a do misek, ale na to se vrhnu asi příští týden. Začátkem týdne se zastavím v Holešovické tržnici a ve středu bychom zase chtěli vyrazit.

Minulý týden začal pomalu rozkvétat první rododendron, má krásnou žlutou barvu. 

Manžel byl dneska na chatě jen na otočku a rododendron už takhle krásně kvete. Přidal se k němu i bílý, ostatní barvičky si dávají ještě načas, tak je to ale každý rok. 

A nakonec něžné pomněnky