Medvědí rodinka

A kde jsou muži?

Ve čtvrtek jsem byla s kamarádkou v divadle na představení Karla Čapka Loupežník. Vinohradské divadlo umožňuje svým příznivcům návštěvu veřejných generálních zkoušek, což je moc fajn. Už jsme společně navštívily hezkou řádku generálek v pražských divadlech, v březnu máme naplánované další tři představení. Hodně se těším na Fidlovačku, na hru Dohazovačka v hlavní roli s Eliškou Balzerovou. Svůj volný čas věnuji rehabilitačním cvičením, což pořádá klub Remedium a cvičení a plavání pro seniory.

Proč ale tohle všechno píšu?

Při všech těchto aktivitách se setkávám vlastně jenom se ženami. Přemýšlela jsem, čím tráví volný čas muži senioři. Divadlo, cvičení, bazén, jednodenní výlety - tam muže prakticky neuvidíte. Nedávno byla v televizi krátká reportáž o ženě, která ve svých 93 letech navštěvuje univerzitu třetího věku (teda klobouk dolů). Při záběrech z posluchárny jsem tam muže fakt neviděla.

Přes letní období je všechno určitě jinak. Pokud je možnost, jsou senioři na svých chatách a chalupách, kde se vždycky práce najde jak pro ženy, tak i pro muže. Je určitě pravda, že existují možnosti využití svého času tam, kde je zase hodně málo žen. Napadá mě šachový klub, modelářství, sběratelské burzy, úprava fotografií a určitě toho bude ještě mnohem víc o čem ani nevím.

Můj muž půjde do důchodu letos na jaře. Třeba se dozvím, jak to s těmi chlapy je.

Knihy byly, jsou a doufám, že budou

Knížky miluju. Už jako malá holka jsem začala chodit do dětské knihovny. Ráda jsem hledala v tom obrovském množství ty pravé. Pohádky, dobrodružné a ty zamilované pro nás malé slečny.

Vzpomínám, jak jsem ráda dostávala knížky pod vánočním stromečkem. Krásně voněly novotou, člověk vnímal nejen příběhy, ale i tu vůni.

Později jsem přešla do knihovny pro dospělé, a to mi zůstalo dodnes. Do knihovny zajdu obvykle jednou za měsíc, vypůjčím si tak pět knížek a už cestou domů vybírám, do které se začtu jako první. Mám ráda kriminální příběhy, romány nejen z lékařského prostředí, ale i humoristické příběhy a knížky prostě o tom, co život dává a někdy i bere.

Jsem moc ráda, že i v dnešní uspěchané době lidé stále čtou. Vidím to i v tramvaji, autobuse, metru a mám z toho vážně radost. Jediná věc mne ale neláká, a to jsou čtečky. Samozřejmě je to věc každého z nás, jakou formu knihy se vybere, důležité je, že si vůbec vybere. Pro mne je ale papírová knížka ta pravá knížka.

Představte si, že si uvaříte kafíčko, dobrý čaj nebo sklenku vína, zaboříte se do křesla, rozevřete rozečtený román a obracíte stránku za stránkou. No, není to nádhera?

A ještě jednou Barunka

Tak to je naše Barunka