Zkouška

Teď vyzkouším, jestli se dílo podařilo nebo se raduji předčasně. Díky dobrým duším jsem dostala spoustu rad, jak převést starý blog na novou doménu a i díky tomu, že mi pomohl syn zůstanu snad i nadále blogerkou. Bylo by mi líto přijít o všechny stránky, ale hlavně o své virtuální přátele. Ještě jednou všem díky za rady a podporu, bez vás bych to nedala.

Sběratelka klíšťat

Letošní léto je teprve na začátku, ale ze mě už je zdatná sběratelka klíšťat. Dokonce jsem jich posbírala víc než naše Barča. Už jsem jich měla zakousnutých sedm, a to si myslím, že je pro začátek celkem dost. V lese na houbách jsem zatím byla jen jednou, většinu jsem jich musela nachytat na zahradě.Zřejmě jim chutnám, v tomhle ohledu jsem totiž každoročně bezkonkurenčně nejlepší z rodiny.Očkovaná jsem, stříkám se vším možným, mám ráda pivo a není to nic platné. Pivo prý klíšťatům nevoní, ale kvůli nim alkoholička být nechci.

Radost mám naopak ze zahrady a mých kytiček, i když mi jich v loňském roce touhle dobou kvetlo daleko víc. Sázím samozřejmě i do truhlíků, ale nejraději mám staré hrnce a kastroly, konve, plechové nočníky i kameninový sádelňák. Jako dekoraci jsem využila i staré naběračky koupené na blešáku a osadila je drobnými netřesky. Snad se mi zahrádka vybarví ještě dalšími květy, juky pokvetou už každým dnem.

Díky za Vaši návštěvu a přeji krásné léto.

Bílá tma

Úplně náhodou jsem si v knihově vybrala detektivku Zdeny Hamerové Bílá tma a měla jsem šťastnou ruku. Od této autorky moje první přečtená kniha, i když spíš než detektivku bych ji zařadila mezi psycho thrillery.

Hlaví postava Markéta, od dětství přezdívaná Rita, se po nezdařeném manželství vrací zpět do rodného městečka se svými dvěma dětmi. Začala pracovat jako sestra v Domově pro seniory, kde podle její kamarádky Lídy není všechno úplně v pořádku. Než stačí Ritě prozradit své podezření, na silnici ji srazí auto.

Rita chce vědět, co se děje v Domově a proč zemřela její nejbližší kamarádka.

Od začátku napínavé, čtivé, někdy až strašidelné. Určitě se podívám po dalších autorčiných knihách.

Houbaření v našem okolí

Tento týden jsme na chatě. Včera odpoledne se můj muž rozhodl, že pojedeme na houby. Nemáme to nijak daleko, ale přesto jsme nasedli do auta a vyrazili k lesu. Asi po pěti minutách v lese muž povídá. Je sucho, nerostou, jedu domů.

Všimněte si slovíčka j e d u . Vypadá to jako jedna z forem domácího násilí, zvláště když ví, že mám orientační smysl asi jako houpací koník. Přestože to v tom lese znám, jezdíme tam už přes čtyřicet let, nejsem dopředu schopná říct půjdu tudy a vyjdu tam a tam. Já sice půjdu tudy, ale kde vylezu, to se teprve uvidí. A až to uvidím, tak se uvidí. Vím, že se tam neztratím, protože po těch letech mně i můj slabý orientační smysl zabloudit nenechá.

Pravým důvodem odchodu z lesa byla mužova bolest zad, která se objevuje najednu, většinou při špatném pohybu. Trvá to už delší dobu, ale už chodí na masáže a rehabilitaci, tak snad se to brzy uklidní.

Chodila jsem po lese sama a trvalo celkem dost dlouho, než jsem objevila první houbičku. V lese bylo opravdu sucho a pouze na jednom místě jsem nasbírala pár lišek a nějaké babky. Svůj k svému. Babka našla babky.

Na houbovou omáčku to bude, tak už se na ní těším.

Jó, na takové fešáky si budu muset ještě asi počkat.

Kostel sv. Ludmily

Minulý týden jsem byla vrátit vstupenky do Divadla na Vinohradech na představení, které se neuskuteční. Divadlo je proti kostelu sv. Ludmily na náměstí Míru. Kostel je jednou z hlavních dominant Vinohrad. Byl postaven v neogotickém slohu koncem 19. století na počet svaté kněžny Ludmily.

Většina kostelů je v Praze otevřena pouze v době bohoslužeb, ale tentokrát jsem měla štěstí, a tak jsem ani chviličku neváhala. Už při vstupu mě lákala varhanní hudba, v klidu jsem procházela celým kostelem a obdivovala nádhernou výzdobu a vitrážová okna. Měla jsem zase jednou štěstí.