Kdo si hraje, nezlobí

 Nedávno jsem ve svém příspěvku vzpomínala na dobu prázdnin, kde hrály roli i gumové panenky. To malé gumové miminko, které se jmenuje František jsem najednou prostě musela mít. Sedla jsem k internetu a začala Františka shánět. Tak úplně jednoduché to nebylo, protože  některé panenky byly dost poničené, některé až nesmyslně předražené a v mnoha případech jsem dorazila, jak se říká, s křížkem po funuse. 

Pak se na mne usmálo štěstí na Aukru, kde se objevil jeden úplně nádherný kousek. Aukce už byla v běhu a končila už večer. Hned jsem přihodila nějakou korunu, ale v posledních 20ti minutách se vysněný František začal vzdalovat. Počkala jsem na blížící se konec aukce a 20 vteřin před ukončením jsem přihodila 20,- Kč a František je můj. Všechno probíhalo naprosto skvěle, třetí den už byla panenka doma. 

Zuzanku jsem už měla doma z jednoho blešáku, a tak si zase šiju, háčkuju a pletu na panenky, jako tenkrát ta malá holka. 

Vracím se zpátky do dětských let, zuby mizí, takže upřednostňuji měkkou stravu a jen doufám, že ještě dlouho nebudu potřebovat pleny. Nezlobím, protože si hraju. 

 

Kolem rybníků

 Na naší chatu jezdíme na Prahu-východ, máme to jen 30 km od Prahy, což je paráda, protože tam jsme opravdu za chvilku. 

Už jako malá holka, vlastně od svých tří let, jsem jezdila na chatu rodičů a prarodičů a naše nynější chata je vzdálená od té původní pouze 3 kilometry. Tam teď bydlí můj bratr, který vyměnil Prahu za venkov. Z této obce pochází můj muž, takže se dá říct, že tento kraj oba známe hodně dobře. 

Vyrazili jsme na procházku k místním rybníkům, abychom si oživili známá místa, kde jsme hlavně o prázdninách trávili nejen koupáním spoustu čau. V zimě jsme na rybníku my holky krasobruslily nebo společně s klukama hráli hokej.

Koupání tady bylo skvělé a občas se dokonce těžko hledalo i místo na deku. Bývalé koupaliště ale už dávno neexistuje, zřejmě už není o koupání v rybnících takový zájem. U jednoho z rybníků jsou obrovské kameny, kterým se říká skála, a to bylo oblíbené místo pro různé domluvené srazy i pro zamilované dvojice, které většinou pak pokračovaly randit do okolního lesa. 

Tak jsme si trochu zavzpomínali, po letech opět prošli známá místa a protože si díky počasí užíváme to pravé babí léto, bylo to odpoledne moc fajn.   

Další tip na zimní četbu

 Petra Dvořáková : Vrány  

Kniha je sice tenká, ale rozhodně vás donutí k přemýšlení. 

Je to příběh dvanáctileté Báry, která je velice živelná a někdy tak trochu nezvladatelná. Její starší sestra je naopak klidná a přizpůsobivá a pro matku, která touží po klidném a nekomplikovaném životě je tou správnou dcerou. 

Bára má výrazný výtvarný talent, kterého si všimne mladý učitel výtvarné výchovy. Nabídne jí možnost zdokonalovat svůj talent u své matky a oporu v boji s rodiči i sestrou. 

Příběh je hodně intenzivní, autorka ho podává jak z pohledu Báry, tak i její matky. Pod fasádou šťastné rodiny vyplouvá na povrch psychické a fyzické týrání mladší dcery, Kniha čtenáře donutí přemýšlet o vlastních zkušenostech s výchovu svých dětí. 

Kdy začíná dospělost

Kdy vlastně končí bezstarostné dětství a začíná dospělost? Odpověď na otázku, na kterou hledají odpověď i psychologové, není tak úplně jednoduchá.

V 18ti letech dosáhneme plnoletosti a jsme za své činy a rozhodnutí zodpovědní. Můžeme řídit auto, máme volební právo, v restauraci nám nalijí alkohol, můžeme vstoupit do manželství. ale jsme už skutečně dospělí? Mnozí se stejně pořád cítí jako děti, většinou žijí se svými rodiči, chodí do školy a stále nejsou finančně nezávislí. 

Řeknu vám svůj názor na to, kdy odhodíme dětské střevíčky a ocitneme se už napořád mezi dospěláky i když se tak mnohdy ještě necítíme,  

Od dětství se pohybujeme v kolektivu stejně starých dětí, od školky až po učňák, střední nebo vysokou školu. Všichni si tykáme, vždyť věkový rozdíl mezi námi není velký.  Po dokončení studia nastupujeme do prvního zaměstnání, kde poznáme lidi různého věku a tady už se automatické tykání mění na vykání. 

Přestože jsme si věkem někdy hodně blízko, alespoň z počátku si vykáme. 

Před mnoha lety jsme se s manželem nastěhovali do nového panelákového domu, kde většina nájemníků byla přibližně ve stejném věku. Všichni jsme si vykali, což by se při studiu na škole určitě nestalo. 

Takže v momentě, kdy svým vrstevníkům začnete vykat, vítejte ve světě dospělých. 

 

Než jsem tě poznala

Moje první kniha od této autorky a musím říct, že se mi opravdu moc líbila.  

Jojo Moyesová: Než jsem tě poznala 

Luisa je obyčejná dívka, která žije docela obyčejný život se svými rodiči, sestrou a jejím malým synem. Pracuje v místním bistru, má dlouholetého přítele, se svým životem je spokojená a nic by na něm neměnila. Malé bistro musí urychleně ukončit svůj provoz, a tak Luisa musí najít novou práci a život přece jenom změnit.

Will je velmi úspěšný mladý muž a jeho život nemá téměř žádné hranice. Je skvělý obchodník, má dostatek peněz na svůj adrenalinový život, který miluje. Po dopravní nehodě, která ho celoživotně upoutá na invalidní vozík ví, že jeho život se radikálně změní. Po nehodě se náladový a neustále depresivní Will setkává se svojí novou ošetřovatelkou. S veselou, upovídanou a trochu ztřeštěnou Louise. Jak dokáží, tak zcela odlišní lidé, žít většinu času vedle sebe? 

Přečtěte si knížku, určitě se vám bude líbit. Mám nahraný i stejnojmenný film, který si nechávám na později. Většinou se mi kniha líbí víc než film. Má větší možnosti pro vyjádření myšlenek a úvah jednotlivých postav. Tak uvidím až uvidím.