Kdy vlastně končí bezstarostné dětství a začíná dospělost? Odpověď na otázku, na kterou hledají odpověď i psychologové, není tak úplně jednoduchá.
V 18ti letech dosáhneme plnoletosti a jsme za své činy a rozhodnutí zodpovědní. Můžeme řídit auto, máme volební právo, v restauraci nám nalijí alkohol, můžeme vstoupit do manželství. ale jsme už skutečně dospělí? Mnozí se stejně pořád cítí jako děti, většinou žijí se svými rodiči, chodí do školy a stále nejsou finančně nezávislí.
Řeknu vám svůj názor na to, kdy odhodíme dětské střevíčky a ocitneme se už napořád mezi dospěláky i když se tak mnohdy ještě necítíme,
Od dětství se pohybujeme v kolektivu stejně starých dětí, od školky až po učňák, střední nebo vysokou školu. Všichni si tykáme, vždyť věkový rozdíl mezi námi není velký. Po dokončení studia nastupujeme do prvního zaměstnání, kde poznáme lidi různého věku a tady už se automatické tykání mění na vykání.
Přestože jsme si věkem někdy hodně blízko, alespoň z počátku si vykáme.
Před mnoha lety jsme se s manželem nastěhovali do nového panelákového domu, kde většina nájemníků byla přibližně ve stejném věku. Všichni jsme si vykali, což by se při studiu na škole určitě nestalo.
Takže v momentě, kdy svým vrstevníkům začnete vykat, vítejte ve světě dospělých.
Hezká úvaha Evi. Přesto je to zvláštní. V generaci před námi mnozí naší rodiče po celý život vydali i svým rodičům. Byl to projev úcty.
OdpovědětVymazatJe to jen moje úvaha. Máš pravdu, ale moji rodiče svým rodičům tykali. Měj se krásně, pá 😊
OdpovědětVymazatJe to dobré téma a vybízí k zamyšlení. S tím vykáním to asi není všude stejné. Pamatuji si, že když jsem nastoupila na gymnázium, většina profesorů nám začala vykat a my jsme tím byli zaskočeni, bylo nám 15 let. Jen naše třídní všem až do maturity tykala a asi tělocvikáři, ti to berou jinak. V první práci jsem také všem netykala, někteří to nenabídli a možná je to dobře. Jeden kolega mi řekl - víš, ono ty vole se řekne lehce, ale vy vole těžko. Měl pravdu. Pak jsem byla v jiném zaměstnání a už jsem byla v pozici, kdy jsem tykání mohla nabídnout sama. Někteří se nedočkali, ani můj šéf. Možná chtěl, ale já jsem si raději udržovala odstup. A ve vchodě? Není tu moc bytů, ale co vidím, většinou si tu lidé vykají. Myslím, že se to "vyplatí". Je dobře hned někomu, aniž ho více poznám, nabídnout tykání? ☺
OdpovědětVymazatUčitelé na školách vykali, děti si mezi sebou samozřejmě tykaly. Myslela jsem tím, že když se později v zaměstnání potkali stejně staří lidé, začali si vykat i když by si mezi sebou ve škole určitě tykali, a to i když třeba přestoupili do jiné školy. Pokud mám zájem, tykání nabídnu později, až dotyčného více poznám. Zdravím 😀
OdpovědětVymazatPresna hranice asi neni..Nekdo nedospeje cely zivot a urcita rezidua detstvi jsou asi u kazdeho...To s tim vykanim je zajimavy napad, jde vlastne o vstup do "pracovniho procesu"
OdpovědětVymazatVstup do pracovního procesu je vlastně vstup do světa dospěláků 😊
VymazatJe to tak.
OdpovědětVymazatJirko, díky za návštěvu 😀
VymazatTo je zajímavé. Takto mě to nenapadlo. Myslím, že člověk dospěje, když se osamostatní. Ale každý si může představit pod tím slovem něco jiného.
OdpovědětVymazatV dnešní době funguje mama hotel do docela vysokého věku, někteří se osamostatnit ani nechtějí. Byla to jen taková moje úvaha, zdravím 😀
VymazatZajímavé téma-věk dospělosti ten se určitě liší u každého jedince. Jak tak koukám kolem mnozí ač už v pokročilém věku mně připadají stále nedospělými.
OdpovědětVymazatNež někomu nabídnout tykání, trvá mě to delší dobu a mohu říci, že se vyplatilo. Jsou ale lidé, kterým bych tykání nenabídla a ani je nepřijala. Něco jiného je to na blogu zde si prakticky blogujici týkají.
Na každý pád Evičko zajímavé téma 👍, které aspoň mě přivedlo k zamyšlení a vzpomínkám třeba natékání v zaměstnání. Nadřízených mě automaticky začal tykat, když jsem se ohradila, že jsem ho tykání nenabídla jako žena, nechtěl to pochopit. Reagovala jsem slovy dobře vy mě tykáte, aniž bych vám to dovolila, žádám vás o vykání. Jinak já vás budu oslavovat Mirku a budu Vám také tykat, to se mu vůbec nelíbilo a reagoval, že to si nesmím dovolit. Pokud na mě oslovil tykáním, následovalo mé tykání k jeho osobě a to se mu rozhodně nelíbilo. Musím říct, že po dlouhém boji mě začal vykat a od té doby jsme spolu velmi dobře vycházeli, prosadila jsem si svou neboť jsem si byla vědoma, že ty vole se řekne lehce, ale vy vole jde
obtížně. Vybudovala jsem si autoritu a byla jsem spokojená. V posledním zaměstnání u soukromníků opět bylo nabídnuto tykání, diskrétně jsem vysvětlila majitelům, že si nemají až tak připouštět zaměstnance k tělu a zůstat u vykání. Měli jsme spolu krásný vztah i bez toho tykání a tak to má být, respekt je podstatný v úspěšném podnikání. Mně se to vyplatilo a majitelé dost často přišli pro radu, když měli potíže s ostatními zaměstnanci, s kterými si samozřejmě tykali.
Narti, je to jen moje úvaha, tak trochu nadsázka. Někdo snad nedospěje nikdy, někteří mladí mají raději mama hotel a po osamostatnění tak úplně netouží. Měj se krásně a díky za návštěvu 😀
VymazatPromiň, Marti 😛
VymazatZajímavé téma, Evičko!
OdpovědětVymazatPřidala bych k tomu, že mnohdy se člověk stane dospělým ještě před těmi osmnáctinami. Stačí, aby si s ním okolnosti nebo osud, chceme-li, trochu zahrály.
Děkuji a přeji hezký den. Helena
Helenko, to máš určitě pravdu. Někteří dostávají naloženo velmi brzy a rázem musí řešit problémy a starosti dospělých. Měj se krásně, pá 🙂
VymazatEvi, to je zajímavé téma. Někdy mi přijde, že někteří jedinci nedospějí nikdy.
OdpovědětVymazatTaké jsem si vzpomněla na dobu, kdy jsme se nastěhovali do nového bytu. Byli jsme tam vesměs mladí lidé s malými dětmi. Ze začátku jsme si vykali, později jsme přešli k tykání a byli jsme i dobrá parta. Moc ráda na ty roky vzpomínám. Když jsme byt vyměnili za větší, tak jsme sousedům samozřejmě vykali, většina měla děti v našem věku. A co se týká tykání v zaměstnání, časem jsem zjistila, že je lepší si vykat a udržet si i odstup. Člověka formuje život.
Růžo, je to jen taková nadsázka, máš pravdu, že někteří, ač věkem dávno mezi dospělými, nedospějí snad nikdy. Hezký den 😐
VymazatEvi, zajímavý pohled. Měj se hezky. Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Lenko, jen mne to tak napadlo, ale je to jen můj názor a tak trochu nadsázka 😉
OdpovědětVymazatJá si připadla dospělá,když nám najednou v prvním ročníku na ekonomce začali vykat.Sama mám s tím problém.Děti a teď hlavně vnoučata k nám chodí se svými kamarády,které znám ještě ze základky.Když byli menší,tak jsem jim tykala a nedávno k nám přišel vnuk s těmi stejnými a když jsem viděla,jak vyrostli začala jsem jim automaticky vykat.Mám to tak,starším dětem vykám.Já s tím mám vůbec problém.Spíše vykám a někdy mi nejde tykat ani na přání toho dotyčného.
OdpovědětVymazatEvi,zajímavá úvaha.Měj se hezky
Evičko, to jsi vystihla velmi přesně. Když jsme se my nastěhovali do paneláku a sousedi si trochu vypomáhali i půjčováním nářadí, všimla jsem si že si manžel s některými týká. Na otázku zda se znají nebo kdy si potykali odpověděl udiveně, proč bych mu měl vykat, když je stejně starý? Na jednom zajezdě u stolu tykal i ženám. Musela jsem ho už postavit do latě a vysvětlit mu něco o slušnosti. Já to mám naopak. Vykám všem a dělalo mi ze začátku velký problém oslovovat lidi na internetu. Tykání je asi běžnější, ale najdou se i lidé, kteří v komentářích nebo e-mailech vykají.
OdpovědětVymazatZe začátku jsem si nebyla jistá, jestli při komentářích vykat nebo tykat. Většina si zde tyká, někdo to i nabízí, tak jsem začala tykat také. Pokud by to někomu vadilo a dal mi to vědět, neměla bych s tím problém. Měj se krásně, užívej babí léto i když teď zrovna u nás prší 🌧🌧🌧
Vymazat