Měli jsme před sebou první dovolenou u moře. Všichni jsme se moc těšili a nemohli se dočkat až konečně vvyrazíme. Rodina i naši známí se rozhodli pro Bulharsko, do kempu pod stany, autem. Konečně nastal den D, kdy jsme vyrazili na ne zrovna krátkou cestu.Auta narvaná až po střechu, stany, matračky, spacáky, oblečení pro rodinku, nějaké hotové jídlo, ostatní budeme řešit až na místě.
Protože trasa byla opravdu náročná, dvakrát jsme se na noc stavili v kempech, abychom se v klidu vyspali a ráno se pokračovalo dál.
Konečně jsme se blížili k vysněnému moři, už ho opravdu vidíme. Zastavili jsme, abychom se pokochali tou nádherou a pak už uháněli k cíli naší cesty. Kemp nedaleko města Kiten, několik kilometrů od hranic s Tureckem.
Jsme na místě, vylézáme z auta a první cesta okamžitě vede k moři, alespoň si v té nádheře namočit nohy. Stavění stanu a vybalování počká.
Krásná písčitá pláž, vedle skalní útes o který se rozbíjejí mořské vlny, jsme nadšení. Malý kemp má na svém pozemku dvě kadibudky a čtyři kohoutky s pitnou vodou. Studenou, jenom studenou.
Najednou slyším mého muže, jak říká, probuď se, proč tak křičíš, co se ti to zdálo za blbosti?
Jó, blbosti, to byla naše rodinná dovolená v srpnu 1968. A proč se mi o tom zdálo právě teď?
V červnu letíme s manželem do Bulharska, do hotelu nedaleko města Kiten, několik kilometrů od hranic s Tureckem.
Žádné komentáře:
Okomentovat