Při nedávné návštěvě u rodičů jsem si tak nějak vzpomněla, jak jsme kdysi s mamkou doma hodně zpívaly. Ona zpívala moc hezky na rozdíl od táty. Ten nám vyprávěl, že při hodinách zpěvu musel ještě s jedním spolužákem do poslední lavice a oba měli přísný zákaz - nezpívat.
Já jsem naštěstí byla po mámě, zpěv mě bavil a chodila jsem i do sborů ve škole a v domě pionýrů. Doma jsme zpívaly často, žádné mytí nádobí ve škopku se bez našeho koncertování neobešlo. Dneska by to u myčky nádobí asi nebylo to ono, a vlastně ani nevím, jestli se v rodinách ještě zpívá. Někde určitě ano, ale časté už to asi nebude.
Mezi naše nejoblíbenější písničky patřily třeba
Letěla bělounká holubička
Holka modrooká
Malý hošík černovlasý
Osiřelo dítě
Teče potůček bublavý
Juliána, krásná panna
Právě ta Juliána byla pro mě hodně hororová, ale možná i proto jsem ji měla ráda. Jako starší jsem pak do svého repertoáru zařazovala písničky tehdy populárních zpěváků, a to už mému otci občas docházela trpělivost. Většinou to řešil doporučením, ať jdu nahrávat na desku, čímž myslel tu záchodovou. Tak jsem šla, otevřela okénko do světlíku a koncert mohl nerušeně pokračovat. Dokonce jsem od hodné paní sousedky dostala pochvalu. Mám na ty koncerty krásné vzpomínky.
Žádné komentáře:
Okomentovat