Moje dnešní úvaha se některým ženám asi moc líbit nebude. Vzhledem ke svému věku si už zcela "beztrestně" můžu říkat, co chci, včetně svých vlastních názorů. Každý s nimi samozřejmě souhlasit nemusí.
Za svůj život jsem poznala a poznávám dost žen, které při vyprávění nazývají své protějšky můj úžasný, zlatý, milovaný, drahý nebo třeba můj princ. Já sama tomuto oslovování nefandím, mně se to vlastně nelíbí. Dávám přednost oslovení manžel, přítel, chlap nebo třeba Pepan, protože každý z těchto mužů nějaké jméno má.
Žádné ženě nepřeji, aby se ten její postupem let měnil na pitomce, blbečka, debila nebo hajzla, ať už mu předtím říkala jakkoli. To vážně ne! Ale člověk míní a život často mění.
Ve svém okolí nebo v okolí mých kamarádek a kolegyň přesto tyto proměny občas nastaly, neboť takový život je.
Žena, kterou takový manžel nebo Pepan (Josefové prominou) profackoval, našel si milenku nebo odešel za mladší, měla u svých kolegů a ve svém okolí zastání, cítili s ní. Naproti tomu žena, kterou profackoval její úžasný, milovaný, drahý princ, vzbuzovala ve svém okolí spíše škodolibý úsměv.
Všem ženám přeji, aby se jich tyto proměny netýkaly a pokud to tentokrát nevyšlo, věřte na lepší zítřky. Pak možná bude přeci jen lepší nazývat toho pravého třeba jménem.
Žádné komentáře:
Okomentovat