Včerejším dnem jsme se zase o trochu víc přiblížili k normálnímu životu. Roušky už převážně jen při nákupu, někteří školáci na I. stupni se už vrátili do školních lavic, důchodci v obchodech nemají vyhrazené hodiny, ožívají sportoviště i dětská hřiště.
Dokonce se opět obnovilo moje oblíbené cvičení 2x v týdnu, a že to byl po tak dlouhé době docela nářez. Tělo si odvyklo, sama se totiž ke cvičení nedonutím.
Druhý týden je otevřená knihovna, ale všechny knižní tipy posbírané na blogu nebyly k dispozici. Musím si dát rezervaci, ale nic to nemění na tom, jakou mám radost z návratu do starých kolejí.
Včera jsem také, skoro po třech měsících, mohla navštívit mamču v senior komplexu Na Třebešíně a měla jsem z ní velkou radost. Trochu jsem se obávala, aby nás po tak dlouhé době poznala, ale byla skvělá. Poznala nás hned i pod nezbytnou rouškou. Byla krásně opálená, protože její spolubydlící, úžasná 97letá paní, jí brala do zahrady v areálu, kde obě chytaly bronz a opravdu nachytaly. Měla jsem fakt radost.
Posílám fotku, kterou jsem dostala mailem a která vtipně vystihuje současnou situaci.
Všechny moc zdravím!
Žádné komentáře:
Okomentovat