neděle 27. září 2020

Kamarádi nejen do deště

 Můj muž se narodil ve vesnici, kde teď máme naši chatu. K jeho rodičům jsme jezdili každý víkend a většinu prázdnin tam trávily i naše děti. Kamarádů a známých tam za ty roky máme opravdu dost. 
Valná většina místních má opravdu velké pozemky a na nich pěstují převážně zeleninu. Chataři se věnují převážně kytičkám a keřům, ale na zeleninu také nedají dopustit, samozřejmě v menším množství. 
Já osobně dávám přednost keřům, kytičkách a bylinkám. Například letos zaseté cukety mi vyrostly pouze dvě, Kvetly hodně, to zase ano, ale jen plané květy.
Nicméně díky sousedům, kterým se dařilo, jsme i my nějakou cuketu měli. Od jiného  jsme dostali meruňky i švestky, moje kamarádka mě každoročně zásobuje vlašskými ořechy. Od místních kupujeme čerstvá vejce a brambory na uskladnění, takže o zdroj vitamínů máme postaráno.
V místní hospodě, kam občas můj muž zajde na pivo, se domlouvá spousta dalších věcí, které chalupáři pro zdárné chalupaření potřebují. 
Pomoc při poražení starých stromů, odvoz větví nebo nepotřebných věcí do sběrného dvora, od lesáků dřevo na topení a teď nám kamarádi nabídli pomoc při částečné výměně plotu.
Tady si ještě lidé vzájemně pomáhají a nejen proto je tady moc fajn. Opravdu platí slova ze známé písničky: Nemít žádné kamarády, tomu já říkám neštěstí!




                                 

                            




Takové krásné srdíčko na mě čekalo při letošním přebírání brambor.  

                                 
















                                                       
                                                              
                              



32 komentářů:

  1. Evičko, také můj muž je toho názoru, pokud je potřeba řemeslníka, či jinou službu, či pomoc hledej mezi kamarády, no a s těmi se schází v hospůdce. Ne jednou tam zajistil opravu chaty sestřenici, nám malíře a rodičům opravu na domku.Bramborové srdíčko je moc krásné.

    OdpovědětVymazat
  2. Venkovské hospody jsou v tomhle směru nepřekonatelné, opravdu se tam dá domluvit spousta věcí a když tam mají i dobré pivko, není co řešit. Také jsem ráda zašla, protože se nás tam scházela dobrá parta. S postupujícím věkem tam už zajdu občas jenom na oběd, většinou jdou na pivo jen chlapi a samozřejmě mladší generace ☺☺☺

    OdpovědětVymazat
  3. My žijeme v menším městě a dokud jsme chodili do práce, tak nebyl v ničem problém a ten správný řemeslník se vždycky sehnal. Teď už sehnat někoho, kdo pomůže, docela problém je. Kamarádi z našich ročníků jsou nemocní nebo stejně staří a nebo už nežijí. Přeji Ti krásný zbytek neděle a pohodový zítřejší sváteční den.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tady se občas najdou pomocníci i mladších ročníků. Je to moc fajn ☺

      Vymazat
  4. Anonymní27/9/20 19:10

    To je pěkný článek, hezky se čte, ale vy žijete v Praze, tam zajít do hospůdky asi tyhle služby a pomoc nedomluvíte? Někde možná jo, kde se scházejí místní... Srdíčko je výborné a hezky vyfocené. Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V Praze je to složitější, ale i tak máme dobré sousedy ně ☺

      Vymazat
  5. Na venkově mají lidé k sobě blíž a tak si víc pomáhají. Ve vsi, kde máme chalupu, je to také tak i když tam není hospůdka.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ta hospůdka je takový bonus, protože i jinak si tady lidé ještě dovedou pomáhat ☺

      Vymazat
  6. Přemýšlím, že bych měla začít chodit do hospody :-) Ale je fakt, že od sousedky jsem dostala hrušky a ona ode mě kytičku - vzájemná výměna je dobrá .-) Hezký článek, krásné podzimní dny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono záleží na vztazích mezi mezi lidmi, ona ta hospoda až tak důležitá není ☺

      Vymazat
  7. Mám veľmi maličkú záhradku ale i tam sa snažím dopestovať aspoň trošku zeleninky. Tiež mám šikovného manžela ale keď sme chceli renovovať barák, tak tiež zašiel do blízkej krčmy, kde našiel odborníkov! Zemiakové srdiečko nemá chybu! ☺

    OdpovědětVymazat
  8. Ano, je to tak, jak píšeš. Přeci jenom na vesnici mají lidé k sobě blíž a když je k tomu i příjemná hospůdka, tak není co řešit :-).
    Hezký sváteční den!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také zdravím, počasí na ten sváteční den moc nevyšlo, ale voda je potřebná ☺

      Vymazat
  9. Evi, tak to je jako ze starých filmů, a je skvělé, že to u vás takto stále funguje. Bramborové srdíčko je parádní.
    Přeji fajn dny. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsme za to moc vděční. Do vzájemné výpomoci se samozřejmě zapojuje i manžel, jinak by to ani nešlo ☺

      Vymazat
  10. Máš pravdu, Evi. Já to pociťuji hlavně teď, když už nechodím do práce. Když už nic, tak si člověk musí aspoň s někým popovídat. Srdíčko je super! Měj se pěkně. Hela

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Od té doby, co jsem v důchodu jsou kamarádi snad ještě důležitější pro vzájemné setkávání a možnost pokecu. Zdravím ☺☺☺

      Vymazat
  11. A to je moc fajn, tak to má být. Když má člověk za sousedy prima lidi, je to jako výhra v loterii :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naštěstí i v Praze máme dobré sousedy i když je fakt, že některé ty nové zase tak moc neznám ☺

      Vymazat
  12. Není nad dobré sousedské vztahy....

    OdpovědětVymazat
  13. Závidím, nepokrytě, závidím.
    Mám kolem sebe jen samé závistivé a nesnesitelné sousedy, kteří hrabou pod sebe a něco takového, co popisuješ nehrozí.
    Ale to mi nevadí, spíše ta sounáležitost, ta snaha být vzájemně člověkem, to mi chybí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Závist je hrozná, tam kde vládne, tam žádná sounáležitost existovat prostě nemůže. Takové sousedy fakt nezávidím.

      Vymazat
  14. Souhlasím s tebou, je to tak. Znám to, dříve jsem bydlela na takové větší vesnici, dnes už je to prý městečko, ale bylo to přesně tak, jak jsi psala. Každý měl něco a krásně se o to všichni dělili. Můj tatínek tam měl 20 arů pole, takovou nudli, měl tam hlavně ovocné stromy. Každý, kdo chtěl, dostal. Často zadarmo. Jo, to je vesnice.

    OdpovědětVymazat
  15. V hospodě se domluví všechno, to znám, často i víc, než se pak doopravdy uskuteční, ale i to k tomu posezení patří. Mít dobré soudedy, to je nade vše, doposud jsme také měli velmi dobré sousedy. Nebyli sice rodáci ale z Brna, ale velmi příjemní a vstřícní lidé. Bohužel letos v únoru paní zemřela a soused už se tady tak dobře necítí, myslím, že brzo přenechá svou pýchu a zábavu (dům a zahradu) synům. I takový je bohužel život. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš pravdu, že v hospodě se dá domluvit i nemožné, obzvlášť s přibývajícími čárkami na účtu ☺ U nás je trochu podobná situace s jedněmi hodně dobrými sousedy a hlavně kamarády. Už se necítí na udržování zahrady, síly ubývají a tak se rozhodli chatu prodat. Budou už jenom do konce října a šmitec. On bude hodně chybět hlavně manželovi i pro ty občasné návštěvy místní hspůdky ☺

      Vymazat
  16. Evi, tohle je báječné vyznání všem prima kamarádům a sousedům. 👍
    Chatu ani chalupu nemáme a se sousedy skončilo v létě dlouholeté přátelství. V té naší rozhádané ulici se asi není čemu divit.
    Měj hezké dny 🌹

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alenko, moc zdravím. Jsem ráda, že jsi zase tady, měla jsem obavu, jestli nemarodíš. Měj se ☺☺☺

      Vymazat
  17. je fajn, že ještě někde to funguje...:)

    OdpovědětVymazat