úterý 1. září 2020

Úhel pohledu

Cokoli slyšíme, je názor, nikoli fakt.
Cokoli vidíme, je úhel pohledu, nikoli pravda.

Marcus Aurelius 


Každý z nás má jiný pohled na věci a události kolem sebe. Třebaže půjde o naprosto totožnou situaci, jinak ji vidí optimista, jinak pesimista. Například teď venku docela slušně prší. Pesimista je naštvaný, že už zase prší, bude mokro a zima. Optimista se raduje, že déšť spláchne nepříjemný prach, bude svěží vzdoušek, zahrady budou zalité,
Přiznám se, že nejsem až tak děsná pesimistka, ale je pravda, že na rozdíl od mého muže, vídám věci přeci jenom v tom horším světle. Snažím se vidět situaci trochu optimisticky, ale moc mi to nejde. 
Stačí, když naše dávno dospělé děti nezvedají telefon a moje fantazie má prostor se hororově rozběhnout.
Muž to bere naprosto pragmaticky a má pravdu, když říká, že problémy a starosti budeme řešit až nastanou. Já to moc neumím, ale snažím se.
Moc se mi líbí jeden vtip, který se k úhlu pohledu vztahuje. 
Potkají se dvě kamarádky a jedna povídá: Holka, ten můj kluk se blbě oženil. Ta jeho nic nedělá, on vaří, uklízí o děti se stará, no hrůza. 
Ale dcera, ta se vdala moc dobře. Ten její vaří, uklízí o děti se stará, ta si uměla vybrat. 
A právě to je ten  úhel pohledu.




22 komentářů:

  1. Taky to tak mám, pokud jde o děti, tedy o kluky. Hned vidím velblouda a přitom je to docela maličký komár :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Hezky jsi popsala úhel pohledu. Je dobré, podívat se občas na různé věci jinak. Jenže, ne každý to umí, někdo má stále klapky na očích.
    Evi, přeji fajn dny. D.

    OdpovědětVymazat
  3. Hezky jsi to popsala. Ano, my mámy máme trochu jiný pohled na své, i když již dospělé děti a asi i větší strach, co s nimi je, když se delší čas neozvou...Přeji Ti tedy samé hezké dny v pohodě a hlavně ve zdraví.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moje babička říkala: Malé děti malé starosti, velké děti velké starosti a ono na tom přece jenom něco bude ☺

      Vymazat
  4. Taky se mi občas stane, že vyšiluju, ale vždycky to vyšilování mívá společné jedno - děti. Možná je to tím, že Matýsek je ještě malej a tak prožívám každou cestu do školy, když mi zpočátku nezavolal, že došel, byla jsem schopná vyburcovat i ředitele, aby se došel podívat, jestli sedí ve třídě :D Ale je pravda, že jsem se letos docela zklidnila :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to hlavně o dětech. Pokud jsou malé, máme je pořád na očích a jak vyrůstají, nástrah je všude kolem moc. Někdo má nadhled a je v klidu, já bych mohla podle mého muže psát horové příběhy ☺

      Vymazat
  5. Evi, ten vtípek znám už dlouho a stále se mi líbí. Ano, já napříkald tento dnešní déšť nevítám, protože má přijet parta lidí na setřepání mirabelek na kvas a venku bude strašně mokro, navíc ve středu v té obci nejde elektrika, tak se ani nezahřejem, neusušíme.......nemohu se s tou partou spojit, protože je to přes sprostředkovatele a vůbec netuším, zda mám jet na zahradu riskovat nachlazení. Takže momentálně je můj úhel pohledu nějak nakřivo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V tomhle případě by snad ani optimista nemohl optimistou zůstat ☺ Ale přece jenom naděje umírá poslední. Ve středu už má být o něco tepleji, držím palce, ať všechno zvládnete ☺

      Vymazat
  6. Musím být v naší rodině za optimistku,manžel je pesimista každým coulem. Občas si tak říkám, zda by mě neměla být udělena cena za role "optimistky" vždy a všude. Ovšem omyl ve skrytu duše jsem pesimistka stran dětí a vnoučat, nehlásí se, hrůza a hned volám, ovšem takticky, neděsím je! Jen volám, haló tady babička zvědavá, hlaste polohu a činnost!!!
    Vtip je Evičko super.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono se to vlastně vždycky motá kolem dětiček. Vnoučata nemám, ale umím si sama sebe docela dobře představit. Já jsem si docela dost užila s pubertální dcerou, dnes už starou kozou, ta mě cvičila docela fest. Zdravím ☺☺☺

      Vymazat
  7. Mám to podobně, jak se nemůžu dovolat synovi, tak už přemýšlím, co se děje. Mého muže to nerozhází.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chlapi jsou v tomhle směru asi odolnější ☺

      Vymazat
  8. U nás velbloudy a čerty obstará též muž, sama to vidím u kamarádek, ale doufám, že si dokážu nedělat zbytečné starosti...recept na to asi není.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bohužel není, kdyby byl, hned tam letím ☺☺☺

      Vymazat
  9. Já jsem ve většině věcí optimistka,ale manžel hrozný pesimista.A nejhorší je,když začne,já to věděl,já to říkal.Ale horší je to se strachem právě o rodinu.děti a vnoučata.Jezdí autama,na motorce,ty mladší sami vlakem nebo autobusem.Máme to zavedené tak,že pokud někdo někam jede ozývá se na mobil.A když se neozývá,tak to mám děsné nervy a to ještě utěšuju dceru.
    Evi,měj hezké dny

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jitko ani u nás to není jiné. Jak někdo jede delší cestu autem, musí se po příjezdu hlásit. Pokud zapomene, nervy začnou pracovat a už letím na toaletu. Jsem tak vyplašená, že se i bojím zavolat, abych se nedozvěděla něco špatného. Tak trochu (možná víc) magor ☺☺☺

      Vymazat
  10. To je zajímavý citát. V srpnu jsem tedy byla dost vystrašená a pak mi stačilo i málo... Ono je to i jiné, když všechny věci jsou v pořádku, a když se pak začne něco hroutit - člověk očekává, že se stane ještě něco horšího...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak ti přeji alespoň klidné září a co nejméně problémů pro nás všechny, zdravím ☺

      Vymazat
  11. Je to tak. Proto už se tolik nenervuji, neřeším každou hloupost - a taky to jde. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Někdy mi to jde, ale občas toho nerva chytím ☺

      Vymazat