neděle 19. června 2022

Deset dní strachu a bezmoci

Ve čtvrtek 9.6. odpoledne, hned po našem návratu z Karlových Varů, nám dcera přivezla na hlídání Rozárku. Rozárka je tříletá fenka jorkšíra, epileptička a navíc zrovna hárající. 
Původně jsme jí hlídat nechtěli, protože nás prakticky nezná, prostředí je pro ni úplně cizí, a tak jsme logicky předpokládali, že to asi úplně v pohodě nebude. Přesto jsem se nechala ukecat a v pátek jsme ji přivezli na chatu. S Barčou se očuchaly, a to byla jediná pozitivní situace. Pak začala desetidenní anabáze. 
Po zahradě vyděšeně běhala, na zavolání nereagovala. Dírou v plotě utekla k sousedovi a po dalším zběsilém pobíhání a marném volání utekla i z jeho zahrady.
S manželem a synem jsme ji páteční odpoledne naháněli na hlavní silnici do Benešova, která je v tuto víkendovou dobu hodně frekventovaná. Jediné, čeho jsme dosáhli, bylo vyhnání z té silnice. Utekla, ale kam? Okamžitě jsme dali výzvu na Facebook, vytiskly letáky, informovali lidi v okolí a neustále zoufale běhali po vesnici a loukách v okolí. Manžel autem objížděl místa možná i nemožná, marně. 
Tak nějak pokračoval celý víkend. Občas někdo zavolal, kde ji právě viděli, ale všichni se shodli na tom, že chytit se prostě nedá. 
Ubíhal jeden den za druhým a naše naděje byla téměř na nule. V týdnu navíc několikrát pršelo, noci byly docela studené, nemocný pes moc šancí neměl. Ve čtvrtek v půl páté ráno telefon, že je pes u autobusové zastávky. Rychle do auta a mezitím další telefon, že ji právě teď potkali opět na silnici, ve vesnici vzdálené asi 3 km. Projezdili jsme opět kdejaké místo, opět bez úspěchu. 
Přes Facebook se ozvala skvělá Adriana se svojí kamarádkou Zorkou. Za pomoci jejího cvičeného irského setra, vyhledává zaběhnuté psy. Vše domluvené, odpolední hon trval až do večerních hodin. Pes opravdu její stopu našel, objevil i Rozárku, která k němu bez problémů přišla, ale jakmile se objevila Adriana, zase zdrhla. 
Manžel si u myslivců vypůjčil sklopec na odchyt zvěře, umístili jsme návnadu, ale druhý den byla stále prázdná. To už byla sobota a naše nervy doslova na pochodu. U mě to jistil neurol, manžel to zvládal. 
V sobotu, devátý den po útěku opět telefon, máme ji na zahradě. Rychle do auta a do udané vesnice, jenomže mezitím naše rychlonožka opět zmizela. Volající byl asi 14letý chlapec, který ji naháněl po lesní cestě a telefonem nás navigoval, kam jít. Najednou ji vidím běžet proti sobě, ale stačila jsem se jí jen dotknout. Naštěstí byla připravená i Adriana se svým nádherným a šikovným psem a se sítí. V lesním úvoze se ji nakonec podařila do sítě chytit. 
Konečně úleva, po tolika dnech tomu už nikdo nevěřil. Strašně moc děkujeme všem lidem, kteří pomáhali svými telefonáty, kteří se aktivně účastnili zoufalého hledání. Byla jsem velmi mile překvapená, kolik se ještě najde hodných a ochotných lidí, kteří bez ohledu na svůj čas přiložili ruku k dílu, moc nás to potěšilo. 
Všem patří obrovský dík a protože holky za svůj čas i projetý benzín nechtěly ani korunu, manžel s nimi domluvil sponzorský dar pro Zorčin útulek  v Dařboži.
 
Jsem trvale poučena, nebudu  už nikdy nikomu hlídat ani kuře v mrazáku. 



A to už je rychlonožka Rozárka opět doma. 

22 komentářů:

  1. Tento článek musím, po pravdě, velmi ocenit. Je moc dobře tohle zveřejnit, aspoň mnozí se mohou "poučit", do jaké situace se mohou dostat. I když, jak jsem poznala, člověk je tvor nepoučitelný a pokud něco takového neprožije na vlastní kůži, stejně pochybuje... ☺ V takové kondici jako "vaše" Rozárka, bych chtěla být, ale to, co jste prožili a kolik lidí tím zaměstnali, to ne. Dobře mi tak, že nechovám žádného pejska a přítel také o podobném nápadu nechce ani slyšet. Takže vy jste si užili, ale co majitelé "rychlonožky"? ☺Chová se takto ten pes normálně??

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Majitelé rychlonožky nám říkali jak je poslušná a na zavolání určitě přijde. No nevím, každopádně byla vystresovaná z cizích lidí a prostředí, což není nijak divné. Bylo mi jí líto, majitelů ne. Hlavně, že to dopadlo dobře 😉

      Vymazat
  2. Evi, to je napínavý článek. Hlavní, je, že vše dobře dopadlo, ale ty nervy!!! Já bych psa nikomu nehlídala. Člověk totiž nikdy neví, co se může přihodit, zvláště když pes není zcela zdravý. Psa bych si hlídat vůbec netroufla. Mladým jsem chodila o dovolené opatrovat kocoura, hlavně mu dát jídlo, pití a vyčistit domácí záchodek, aby to v domě nepáchlo. Člověk tak cítí větší zodpovědnost. Měj se Evi moc hezky a hlavně se opatruj.

    OdpovědětVymazat
  3. Jarko, hlídala jsem jí psa, který znal nás, znal to u nás doma i na chatě. Tohle byla naše blbost, to už teď víme. Hlavně, že se fakt stal zázrak a i po tak dlouhé době to dopadlo dobře. Zdravím 😉

    OdpovědětVymazat
  4. Tak to byla tedy opravdu hororová situace! Harající fenka, ještě nemocná, to je opravdu šílená kombinace. Mám radost, že vše nakonec dobře dopadlo, Rozárka se našla, a hlavně mě zahřálo u srdce to, kolik lidí bylo ochotno pomoci ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Eliss, ta ochota cizích lidí mě taky hodně potěšila, ani jsem tomu nechtěla věřit 🥰

      Vymazat
  5. Anonymní19/6/22 22:51

    Lezarts

    Hotový horor!!! Asi by bylo dobré se vrátit do lázní, a dát si nervovou soustavu opět do pořádku. Ještě, že dobří lidé stále existují👍👍👍

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Renato, takovou účast cizích lidí jsem nečekala, bylo to milé 🥰

      Vymazat
  6. Ten název příspěvku mě přilákal,nějak jsem horkem nemohla dospat.
    Opravdu horor,z toho bych byla pěkně vyřízená.Občas mladým hlídám kolii a maltezačku.Kolie je vnučky a chodí s ní na cvičák a tak poslouchá,maltezačka je pravý opak.zrovna včera mi dcera večer volala,že jim utekla ze zahrady a naháněli ji po vesnici.Jsem ráda,že se Rozárka našla.Oni jsou tihle pejsci paličatí.
    Měj se hezky Evi

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jitko, tady byl největší problém v tom, že pro ni bylo všechno nové, jak my, tak prostředí. Hlavně, že to dobře dopadlo, ale hlídat už nikdy nic 😉

      Vymazat
  7. Anonymní20/6/22 06:17

    Evi, chápu! Museli jste mít hrozný strach! To je tedy lumpačka…
    Dobře to dopadlo a to je hlavní!
    Přeji klidné dny. Helena
    https://sincerehelena.blogspot.com/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helo, teď snad už bude klid, ale nervy jsem měla pořádně pocuchané. Měj se hezky, pá 😉

      Vymazat
  8. Vše dopadlo dobře, ale ty nervy! I pejsci mají různé povahy, nejenom lidé. Já jsem před pár lety také hlídala pejska synovi. Bylo to jenom přes jednu noc. Pejsek je to kříženeček, z útulku a pravděpodobně týraný předešlými majiteli. Nemohla jsem si ho ani pohladit, tak byl nedůvěřivý. Tenkrát stál celou noc u dveří a vyhlížel paničku. Dnes, když mladí bydlí u mne, překonal bariéry a jsme kamarádi, ale panička je jenom jedna. U vás bylo navíc to hárání....

    OdpovědětVymazat
  9. Heleno, jsem ráda, že to všechno nakonec dobře dopadlo, ale ty nervy bych nikomu nepřála. Už nikdy více, fakt ani rybičky 😉

    OdpovědětVymazat
  10. Evi,to byl pořádný nářez na nervy. Měli jste štěstí na lidi,to se jen tak nevidí. My hlídali vnukovi želvu,zapomněli jsme zavřít balkon,to nám vnuk připomínal. Želva byla fuč,manžel hledal v trávě pod balkónem,doma nebyla. Hledali jsme dva dny,odstavili nábytek. Nakonec se manžel znovu podíval za ledničku,želva vlezla na motor. Psa jsme hlídali půl dne,knucel a seděl u dveří, stačilo. Od té doby už nic,krom vnuků.

    OdpovědětVymazat
  11. Marti, tak si to určitě dovedeš představit. Devět dnů strachu o psa a do toho telefonáty naší hysterické dcery, fakt nervová masáž. Už ani rybičky v akváriu 😀

    OdpovědětVymazat
  12. Držím palce! Starost o mazlíčka je vždy náročná a zvláště, když není v úplné pohodě, tak snad to u vás už bude jen a jen lepší. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rozárka je už spokojená, dneska večer se jí vrátí páníčci, konečně bude u svých . Díky za návštěvu, zdravím 😀

      Vymazat
  13. To byl tedy adrenalin! Hlavně, že to dobře dopadlo a také ta zkušenost s ochotnými lidmi povzbudí.
    Měj se hezky a opatrujte se :)
    Zdraví Marie

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Maruško, ta ochota lidí mě opravdu moc mile překvapila. Také zdravím, pá 😀

      Vymazat
  14. Tak to jste si tedy užili. Hlavně, že to dobře dopadlo. A taky je moc dobře, že přeci jenom stále dobří lidé žijí.
    Měj se hezky!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hanko, reakce lidí byla skvělá a já už jsem konečně zase vyklidněná. Měj se hezky, zdravím 😀

      Vymazat