A co na to stáří ?

Minulý týden jsem z nudy, ve frontě u pokladny, pozorovala okolí a najednou se za mnou objevil kačer Donald. No, on to vlastně kačer nebyl. Byla to dáma ve věku tak 40-45 let s přifouknutými rty, ale teda hodně přifouknutými. Chtělo se mi smát, ale zvládla jsem to. Doma jsem o tom začala přemýšlet. 

Podotýkám, že mi je fakt úplně jedno, jestli si ženy nebo muži nechají vylepšovat svou vizáž u plastického chirurga nebo dobrým i méně dobrým tetováním. Je to samozřejmě každého věc, a to, že ve svém okolí nikoho tak extrémně vylepšeného neznám, neznamená, že je to špatně. Každý z nás je originál a se svým tělem si může nakládat tak, jak je mu libo. 

Jenom mě tak napadlo, co se třeba s takovým kačerem bude dít během přibývajících let. Vydrží ty rty už napořád nebo bude potřeba občas je přifouknout? Ochablá a povolená kůže celého těla je ve stáří přece obvyklá, takže tam mi ten kačer nějak nesedí. Možná, že časem povolí i on a pak bych teda ráda viděla výsledek. Nebo možná raději ne!  

Stejné to zřejmě bude i se současným módním tetováním, nejen tím vkusným, ale hlavně tím nevkusným až přehnaným, pokrývajícím velkou část těla. Odstranění je prý hodně bolestivé a hodně drahé. Naštěstí mě to trápit nemusí, ale stejně bych ty závěrečné fáze docela ráda viděla. Smíchu totiž nikdy není dost a navíc léčí.