Zase si něco uvaříme

Tentokrát jsme se u plotny sešli proto, abychom si upekli kuřecí roládu se špenátem a vaječnou směsí. Opět nic složitého, můžete využít třeba jako sváteční oběd. Tento recept je na čtyři porce.

Krůtí roláda

600 g krůtích prsou

3 lžíce polotučné hořčice

100 g debrecínky nebo šunky

2 hrsti špenátových listů

sůl, pepř

vaječná směs (4 vejce, máslo, 2 lžíce sterilované kapie, sůl, drcený kmín)

Maso omyjeme, osušíme a nařízneme tak, aby vznikl velký plát masa. Osolíme, opepříme, potřeme hořčicí, poklademe debrecínkou a přidáme špenát (dá se použít i rozmrazený listový špenát).

Na maso rozložíme prochladlou vaječnou míchanici, stočíme do rolády a pevně zabalíme do alobalu, který můžete potřít máslem. Pečeme na 180°C cca 50 minut. Odstraníme alobal a necháme ještě 15 minut dopéct. Podáváme se šťouchaným bramborem a hlávkovým nebo okurkovým salátem. 

Zahrada už mi docela chyběla

 Letos jsem s pobytem na chatě otálela dost dlouho, pořád nepřicházel ten správný čas. Ten přišel minulý týden, přesně před velikonočními svátky. Protože je v chatě potřeba pořádně uklidit, je k tomu potřeba i pěkné počasí, a to minulý týden bylo. Vyrazili jsme ve středu a úklid mohl hned začít. Já jsem uklidila chatu, manžel se vrhl na altánek a odpoledne už jsem byla s výsledkem spokojená. 

Přesto jsem s jedním zádrhelem nějak nepočítala,. Ve skříňkách s nádobím jsem nechala staré housky a jeden rohlík a po jejich otevření se mi něco nezdálo. Rozsypaný kmín jsem během chvilky zamítla, byly to totiž myší bobky. Takže mě navíc čekalo i mytí nádobí a přestože bobky byly jen v jedné skříňce, vzala jsem to pro jistotu raději všechno. 

Druhý den jsem se dala do osázení truhlíků, starých zadělávacích mís a mého oblíbeného sádelňáku. Pro letošní rok jsem zvolila petúnie ve fialové a bílé barvě. tak doufám, že mi udělají radost. Spoustu toho ještě chci zasázet do záhonků, na skalku a do misek, ale na to se vrhnu asi příští týden. Začátkem týdne se zastavím v Holešovické tržnici a ve středu bychom zase chtěli vyrazit.

Minulý týden začal pomalu rozkvétat první rododendron, má krásnou žlutou barvu. 

Manžel byl dneska na chatě jen na otočku a rododendron už takhle krásně kvete. Přidal se k němu i bílý, ostatní barvičky si dávají ještě načas, tak je to ale každý rok. 

A nakonec něžné pomněnky 

Velikonoční pondělí

Minulý týden jsme byli na chatě a v nedělí odpoledne jsme se vrátili do Prahy. V pondělí bylo ještě docela pěkné počasí, tak jsem se vydala podívat na velikonoční trhy na náměstí Míru a do kostela sv. Ludmily. 

V parčíku všechno krásně kvetlo, lidí bylo tak akorát a když byly ty Velikonoce, tak jsem si dala jedno zelené pivo. Bylo moc dobré a byl o něj evidentní zájem. Velký rozdíl mezi velikonočními a vánočními stánky nebyl, ale samozřejmě kraslice a pomlázky byste našli. Zajímavý byl i ptačí strom, kde byli nainstalovaní barevní vyřezávaní ptáci, jeden kus za 500,-, takže podívat ano, ale žádného kupce jsem neviděla. Cestou domů jsem opět prošla přes Olšanské hřbitovy, kde mě čekalo milé překvapení. Právě tam dvě ženy od Městské policie sedlaly koně. Jak jsem se dozvěděla, tak jde o pravidelnou prohlídku hřbitova každou neděli a ve svátky vždy 2x denně. 

Krásné Velikonoce

Všem návštěvníkům mého blogu přeji klidné a pohodové Velikonoční svátky 

 

Přečetla jsem

 Dneska nabídnu opět nějaké thrillery, čtu je ráda, ale občas prokládám i jiná témata. Nedávno jsem vás seznámila s knihou V. Kořena Řeka zázraků, která čekala na přečtení. Mám dočteno a můžu doporučit. Takové pohlazení na duši, povídání o dětství, o pobytu na chatě s babičkou a dědou, o chytání ryb, studiích, láskách, práci redaktora v ČT, době starostování, o dětech a hodně o přírodě.

Macmillanová Gilly  Chůva 

Kniha je zajímavá a i přes větší počet stránek je čtivá, má atmosféru kriminálního thrilleru.

Malá Jo žije v rodičovském sídle, kde se o její výchovu stará její milovaná chůva Hannah. Ta jedné noci zmizí a Jo je velice zničená, zvláště, když jí matka řekla, že je to její vina, protože je zlobivá a neposlušná. Po 30 letech se Jo vrací do rodinného domu, přestože se svojí matkou nevychází dobře. Jednoho dne se u jejich dveří objeví žena, která se představí jako bývalá chůva Hannah. 

V knize se prolíná minulost se současností, autorka nabízí na epizody života pohledy jednotlivých postav.

Kniha se mi líbila i díky krátkým kapitolám, kdy děj rychle ubíhá. 

Gerritsenová Tess  Chirurg

Tento kriminální příběh se odehrává v současné době v Bostonu, kde šílený vrah zabíjí mladé ženy zvláště brutálním způsobem. Do jejich domů vniká v noci. 

Mám ráda krimipříběhy zasazené do lékařského prostředí, což je z části i v této knize. 

Skvěle napsané, místy až brutální strhující děj, který graduje až do samého konce. 

Za mě určitě ano, doporučuji. 

Trocha historie o sázení

Mám na mysli sázení sportky. Já si občas vsadím, ale pravidelný sázkař rozhodně nejsem a štěstí ve hře také nemám. Chci napsat něco o začátcích losování sportky a takovou perličku z naší rodiny. 

První losování sportky proběhlo v dubnu 1957 na Velikonoční pondělí. Sázenka měla natištěných 49 čísel a každému číslu byl přidělen jeden sport. Příkladně č. 1 byly boby, 14 kopaná, 36 sportovní gymnastika a pod číslem 46 bylo vodní pólo, proto možná i název Sportka. 

Zpočátku se losovalo jednou týdně v neděli 6 čísel a jeden sloupeček stál 3,- Kčs. V roce 1965 začalo i losování druhého tahu.

Moji rodiče nebyli žádní hazardní hráči, ale sportku sázeli snad od samého jejího začátku. Vždycky jeden sloupek, pořád jen jeden tah a stále stejná čísla. Pamatuji si ta čísla dodnes. V naší ulici byla podatelna a když už jsem byla větší holka, chodila jsem v sobotu sportku podat. Důležitý úkol, ale výsledek byl pořád stejný, zase nic. No, možná nějakou tu stovku, ale víc určitě ne. 

Zajímavé je, jak si vlastě  rodiče vybrali těch šest neúspěšných čísel. Před zavedením losování byly na každé poště informace, co se chystá i vzor, jak správně sázenku vyplnit. Tady jsou čísla 1,9,18,36,37,45. která mým rodičům zázračnou výhru nepřinesla, ale naději jim dávala každý týden. 

Žižkovské jaro v plné kráse

Tak o tuhle krásu se s vámi musím podělit. To je žižkovské jaro se sluníčkem a modrou oblohou. Podle předpovědí počasí si tu krásu nebudeme užívat dlouho, ještě přijde zima, někde dokonce se sněhem. Tentokrát budeme v dubnu za těmi kamny ještě rádi sedět. 

Fotky z našeho balkonu 

Procházka s Barčou na žižkovském vrchu Parukářka 

a ještě cestou na nákup 

Nakoukneme do kuchyně

 Dneska opět nakoukneme do kuchyně, ale žádné složité vaření to nebude. Vzpomněla jsem si na hrstkovou polévku, kterou vařila babička a dneska už se na ní tak trochu pozapomíná. Luštěniny jsou zdravé a navíc, když uděláte polévku trochu hustší a přidáte čerstvé pečivo, hned máte celkem vydatnou večeři. Můžete použít luštěniny jednotlivě nebo využít luštěninovou směs, která je na tuhle polévku přímo určená, třeba tu pod názvem Hrstka.

Hrstková polévka 

1 hrst hrachu

1 hrst čočky

1 hrst bílých fazolí

1 hrst ječných krup 

1 cibule 

2 mrkve 

1 petržel 

máslo nebo olej

česnek 

sůl, pepř, mletý kmín, majoránka

1,5 l vývaru nebo vody 

Luštěniny propláchneme a do druhého dne namočíme do mísy. Cibuli a kořenovou zeleninu nakrájíme na drobné kostičky a v hrnci na tuku orestujeme. Přidáme nakrájený česnek, slité a propláchnuté luštěniny a zalijeme vývarem. Polévku ochutíme pepřem a kmínem a vaříme zhruba hodinu. 

Teprve až jsou luštěniny měkké, dochutíme solí a majoránkou. Přidat můžete i čerstvou petrželku.