Přestože jsme každou chvíli na chatě, lesů je kolem nás dost, tak by se mohlo zdát, že jsem tam celkem často. Ale pravda je jiná. Díky letošním vedrům se mi nikam nechtělo. Ať zamířím na kteroukoliv stranu, vždy musím do kopce. Ve vysokých teplotách a v mém vyšším věku už je to tak trochu hazard a na obláček se mi ještě nechce.
Ve čtvrtek nebylo až takové vedro, a tak jsem vymyslela plán. Můj muž mi pořád sliboval, jak po operaci zase začneme chodit a jezdit na výlety, ale skutek utek. Jak se říká, slibem nezarmoutíš.
Chtěla jsem ho konečně do toho lesa vytáhnout a tak jsem to vymyslela tak, že jsme autem vyjeli do největšího kopce, zaparkovali u lesa a udělali jsme hodinový okruh. Bylo to moc fajn, spokojeně se tvářil i muž. Teď jen doufám, že si takovou procházku párkrát zopakujeme, třeba i jiným směrem.
Návštěva u koní nesměla chybět, tentokrát jako tečka na závěr.
Tak ta procházka stála za to, ti koníčci jsou parádní ♥♥
OdpovědětVymazatKrásný les a krásní koně. Skvělá procházka, čekám, až přestane horko, abych se po dlouhé době mohla vydat do našeho krásného města a projít se po březích naší modrozelené řeky Kupy.
OdpovědětVymazat