Tak mě napadlo ..... postavíme letadlo

Nejvíce věcí mě napadá většinou doma v té nejmenší místnosti našeho bytu, tedy na WC. Nevím proč, ale tak to prostě je. Vylezu ven a mému muži říkám: "Tak mě napadlo...." a on na to shora uvedenou replikou odpoví: "Postavíme letadlo."

To jsme teda nepostavili a pravděpodobně ani nikdy nepostavíme. Pravda ale je, že některé nápady se realizace dočkaly. Většina z nich se týkala převážně naší chaty. Zrušili jsme starý, téměř nefunkční bazén a zbudovali jezírko s rybičkami a v létě s krásně rozkvetlými lekníny. Zbourali jsme (tedy manžel a syn) přístřešek, kde se hromadila spousta starých věcí, které už se stejně nikdy nebudou potřebovat, ale znáte to, co kdyby? Místo přístřešku vyrostl krásný altánek, kde je v létě radost posedět, a to jak s rodinkou, tak i s kamarády.

Napadají mě většinou takové ty běžné věci, že

už jsme dlouho neměli svíčkovou

bych měla zajít s kamarádkou na kafe

bych mohla navštívit rodiče

už jsem dlouho nic neuháčkovala

je potřeba vyžehlit!!!

mohla bych si na jaro pořídit něco nového

budou Velikonoce je třeba uklidit a umýt okna

musím s Barunkou na očkování

že, že, že, ale hlavně ať už přijde to jaro, moc se těším na zahrádku.

Barunka byla u "kadeřníka"

Barunka už má sedm měsíců. V pátek byla u psího kadeřníka. Že mi to sluší?

Postavičky z ruliček toaletního papíru

Na "blešáku"

Včera už počasí hodně připomínalo jaro i když zatím jenom na sluníčku. Hned se ale zvedne nálada a pohled kolem sebe je tak nějak veselejší.

Proto jsem se dopoledne vypravila na "blešák", který se pravidelně pořádá každou sobotu a neděli dopoledne. Manžel odjel na chatu, kde je na mě ještě moooc velká zima, tak jsem se vypravila sama. Na takovém "blešáku" můžete najít snad úplně všechno, na co si jen vzpomenete. Staré a použité věci jako hračky, knihy, obrazy, odznaky, oblečení, nádobí až po nové elektrospotřebiče nebo potraviny, drogerii - prostě taková všehochuť. Tentokrát jsem nic úžasného neobjevila, ale z dřívějších návštěv mám obrovskou radost třeba z plechových konviček na mléko a starých plechových nočníků. Na chatě je

osázím rúznobarevnými kytičkami nebo je využívám jako vázy. Ani byste nevěřili, že v nočníku pěstovaná begonie může udělat tolik parády!

Spěchám pomalu

Festina lente - spěchej pomalu. Tak platnost tohoto rčení jsem si ověřila již mnohokrát. Naposledy celkem nedávno.

Moji rodič mají přes 80 let a oba jsou úžasní, zatím absolutně soběstační. Přesto byla moje matka nedávno v nemocnici a po návratu domů byla nějakou dobu méně pohyblivá. Proto jsem jim občas vozila jídlo, i když se v kuchyni celkem úspěšně snažil i otec.

Jednou jsem se k nim opět vypravila s obědem. V tašce rajská omáčka s knedlíkem. Cestou jsem se stavila u řezníka pro kuřecí kostry na polévku. Vyjdu z obchodu a na křižovatce vidím na červenou stát autobus. Nenapadlo mě nic lepšího, než - to doběhnu. Samozřejmě nedoběhla. Jen co jsem vyrazila, tak jsem ležela na chodníku. Kuřata se ještě naposledy proběhla, rajská naštěstí zůstala v plastové krabičce. Měla jsem roztrhané džíny a celkem slušně sedřené koleno. Dokulhala jsem na zastávku a tam se mi udělalo špatně. Bylo mi na omdlení a cítila jsem, jak blednu. Sedla jsem si na lavičku a volala manžela. aby pro mne přijel, protože bylo jasné, že s obědem tentokrát sama nedojedu.

Lidé čekající na autobus si mne nějak divně prohlíželi. Až doma mi bylo jasné proč. Barva v obličeji zelenobílá, ruce od krve, protože jsem si stačila odřít i klouby, rozedrané džíny a celá já zhroucená na lavičce zastávky. Asi si říkali, ta to teda přehnala a už takhle dopoledne!

Nicméně od té doby fakt nedobíhám. Proč taky?