Haló, kdo volá?

Čas neúprosně letí, občas vzpomínám na věci, které jsou dávnou minulostí. Vzpomínám třeba na pevné telefonní linky, které předcházely dnešním mobilním telefonům.

Doma jsme měli pevnou linku, na kterou bylo připojeno deset účastníků. Telefonní čísla těchto linek měla pro rozlišení na konci číslo 0-9. Deset účastníků bylo i na tehdejší dobu fakt hodně moc. V odpoledních nebo večerních hodinách bylo téměř nemožné se kamkoli dovolat. Jedním z důvodů byl také fakt, že cenově nebyl rozdíl v délce volání, takže nebyl problém (pokud byla volná linka) prokecat s kamarádkou třeba půlhodinku momentálně důležitých problémů. Existovaly také tzv. podvojné linky pouze pro dva účastníky, ale žadatelů o telefon bylo moc a linek zoufale málo. Přesto jsme byli šťastní, že doma telefon máme, ne každý tu možnost měl.

A právě proto byly hodně využívány veřejné telefonní budky, kterých bylo v ulicích města celkem dost. Pokud jste narazili na budku s utrženým sluchátkem, měli jste smůlu. Nezbývalo nic jiného, než se vydat do další. Většinou už jsme budky ve svém okolí měli dobře zmapované, tak to velký problém nebyl, pokud nebylo zase utržené sluchátko.

Divadelní týden

Minulý týden byl opravdu divadelní. Chodime s kamarádkou na veřejné generálky divadelních představení a tato sezona je opravdu hodně bohatá. Minulou středu jsme shlédly v divadle Brodway obnovenou premiéru muzikálu Angelika. Romantický děj, který se odehrává v době vlády Ludvíka XIV. , mapuje příběh krásné Angeliky, která je nechtěným sňatkem vržena do víru královských intrik. Pohádková Angelika s hudbou Michala Davida a nádhernými kostými se nám líbila. Kdo má rád muzikály, zklamaný nebude.

Druhým představením byla hra H. Ibsena - Nepřítel lidu v Divadle na Vinohradech. Hlavní postavou je lázeňský lékař Tomáš, který kdysi objevil léčivé účinky zdejší vody. Nyní, bohužel, přináší důkazy o jejím znečištění, což má škodlivé účinky na pacienty. Situaci by vyřešilo vybudování nového vodovodu, což by znamenalo obrovské výdaje pro město, uzavření provozu lázní a s tím spojené další ztráty. Když se o věci dozví Tomášův bratr Petr, starosta města, snaží se celou věc utajit.

Doktor Stockmann je naivní a je přesvědčený, že za svůj objev škodlivosti vody bude oslavován. Když pochopí, že se všichni snaží v zájmu veřejného blaha případ ututlat, nastupuje jeho osobní boj za pravdu. Stojí sám proti všem i za cenu opovržení a existenční nouze, která postihne celou jeho rodinu.

Přestože hra byla napsána před 130 lety je velice nadčasová a aktuální pro dnešní dobu, kdy peníze vlastně vítězí prakticky vždy a všude. Hlavní roli excelentně ztvárnil Igor Bareš. Můžu jen doporučit.

Dneska dávám "D"

Dravost donutila Danu dostudovat. Dnešním dnem dokončila doktorát. Doktorka Dana Dvořáková.

David dal Daně drahý dar. Dostavěl dřevěný dům. Dubové dveře dodávají domu dobovou dokonalost.

Dana dá Davidovi dvacáteho dubna další drahocenný dárek. Dvojčátka! Dcery Denisku a Dianu.

David i Dana dlouhou dobu dávají drobné dárky dětem do dětských domovů. Dětem dělají divadlo, diskotéky. Dokonce docházejí do domova důchodců. Doprovázejí důchodce do divadel , debatují, donášejí důležité dokumenty, doporučené dopisy, diskrétně domluví doktora. Dodrží dohodu, dodávají důvěru dospělým, dětem disciplínu.

Děti i důchodci Dvořákovým důvěřují.

Domov

Co je to vlastně domov? Herec Jan Werich viděl domov jako místo, kde si člověk může pověsit svůj klobouk. K domovu se vztahuje i mnoho dalších citátů a tento od německého básníka Ch. Morgensterna mě hodně oslovuje: "Domov není místo, kde bydlíš, ale místo, kde ti rozumějí." Samozřejmě, že jedno nevylučuje druhé.

A co je vlastně domov podle mne?

Je to místo, kam se můžeme vždycky vracet a ke kterému nás něco váže. Místo, kde máme rodinu, vzpomínky, svoje knihy, obrazy, osobní potřeby a samozřejmě svojí postel.

Prvním mým domovem byl byt, kde jsem se narodila a prožívala svoje dětství se svými rodiči a bratrem. Moji rodiče v tomto bytě žijí dodnes a přestože je pravidelně navštěvuji alespoň jednou týdně, můj domov už to vlastně není. Na otázku, kde že je tedy můj domov musím říct, že už přes čtyřicet let je to byt, kde žijeme s manželem, kde jsme vychovali naše děti a kam se vždycky moc rádi vracíme. Jenom doufám, že se tam společně budeme vracet ještě hodně dlouho.

Na závěr ještě citát, který mě hodně pobavil od Vladimíra Jiránka:

"Já vím, že je tady bordel, ale domov máš vždycky jen jeden, synáčku."

Králův dluh

Právě mám rozečtenou knížku Vlastimila Vondrušky Králův dluh.

Vlastimil Vondruška se narodil v roce 1955 na Kladně, je historik, publicista a spisovatel, autor především historických detektivních příběhů. Vydává odborné a populárně naučné publikace, knihy pro děti a mláděž, divadelní hry a historické detektivky, díky kterým si získal obrovskou přízeň čtenářů.

Jedná se především o příběhy z doby vlády Přemysla Otakara II., ve kterých je popsán život v tehdejší době, mentalita lidí a středověká atmosféra.

Hlavní postavou příběhů je vzdělaný a čestný rytíř a královský prokurátor Oldřich z Chlumu, který jako správce hradu Bezděz má také pravomoc vyšetřovat a trestat hrdelní zločiny v okolí.

Druhá Vondruškova série se odehrává ve druhé čtvrtině 16. století a jejich hrdinou je písař královské komory Jiří Adam z Dobronína.

Jeho knížky jsou zajímavé a čtivé nejen pro milovníky historie. Román Králův dluh mohu jen doporučit, jako ostatně i další historické romány tohoto autora.