Čas neúprosně letí, občas vzpomínám na věci, které jsou dávnou minulostí. Vzpomínám třeba na pevné telefonní linky, které předcházely dnešním mobilním telefonům.
Doma jsme měli pevnou linku, na kterou bylo připojeno deset účastníků. Telefonní čísla těchto linek měla pro rozlišení na konci číslo 0-9. Deset účastníků bylo i na tehdejší dobu fakt hodně moc. V odpoledních nebo večerních hodinách bylo téměř nemožné se kamkoli dovolat. Jedním z důvodů byl také fakt, že cenově nebyl rozdíl v délce volání, takže nebyl problém (pokud byla volná linka) prokecat s kamarádkou třeba půlhodinku momentálně důležitých problémů. Existovaly také tzv. podvojné linky pouze pro dva účastníky, ale žadatelů o telefon bylo moc a linek zoufale málo. Přesto jsme byli šťastní, že doma telefon máme, ne každý tu možnost měl.
A právě proto byly hodně využívány veřejné telefonní budky, kterých bylo v ulicích města celkem dost. Pokud jste narazili na budku s utrženým sluchátkem, měli jste smůlu. Nezbývalo nic jiného, než se vydat do další. Většinou už jsme budky ve svém okolí měli dobře zmapované, tak to velký problém nebyl, pokud nebylo zase utržené sluchátko.
Žádné komentáře:
Okomentovat