První víkend v novém roce

Máme za sebou první víkend nového roku a musím říct, že u nás byly dny hodně rozdílné. Sobota byla od samého rána slunečná, což alespoň mně přináší vždycky lepší náladu, a tak jsme se rozhodli vyrazit po obědě na chatu. Jen taková kontrola, že je všechno v pohodě a všechno stojí tam, kde má. Samozřejmostí bylo doplnění ptačích krmítek o nějaku tu dobrotu a procházka lesem i s naší Barčou.

Užili jsme si pěkný den, jaro už bylo téměř cítit za dveřmi a na neděli jsme si opět plánovali procházku, tentokrát do pražské Stromovky. Nedělní probuzení nebylo pěkné, po sobotním sluníčku ani památka, jakoby ten sobotní den byl jen krásný sen. Ani ta Stromovka nás už nelákala, tak někdy příště.

Podle sobotních fotek se skoro ani nechce věřit, že je zima, začátek ledna, měsíc, ve kterém by si děti měly užívat zimní radovánky na sněhu a ledu. Možná, že se za pár let bude za sněhem jezdit opravdu už jenom do hor.

Jsou sliby většinou jen chyby?

- sliby se slibují, blázni se radují

- sliby, chyby

- co já ti slíbím, to ti nikdo jiný nedá

Tak to je jenom pár rčení o slibech, které poměrně často rozdáváme, nic to nestojí a většinou udělají radost. Sama samozřejmě také rozdávám sliby, které se snažím dodržet a snad se mi to i daří. Neslibuji věci nemožné, tak jejich splnění není zase tak těžké dodržet, prakticky jde o překonání mojí vlastní lenosti. Většinou se přemluvím a potom už neexistuje nic, co by stálo v cestě danému slibu. Povšimněte si ovšem slovíčka většinou.

Určitě znáte situace, kdy si zavoláte nebo se potkáte s někým, koho jste už opravdu dlouho neviděli. Na konci hovoru nebo setkání většinou dojde na oboustranný slib, musíme se sejít, zajdeme na kafíčko, pokecáme. Moje zkušenost je taková, že z takových slibů většinou nic není. Klidně se zase nemusíte slyšet ani vidět několik měsíců, někdy i let.

A právě takové sliby už raději nedávám. Každý rok, většinou právě o vánocích, jsme se takhle domlouvaly s mojí kamarádkou spolužačkou, až bylo pozdě. Je to už patnáct let a dodnes mě to mrzí. Pokud mi na dotyčném člověku záleží, je nejlepší vyrazit hned a setkání neodkládat.

Jó, také se mi nedaří plnit sliby ke své osobě. Hlavně ten jeden, konečně zahodit ty cigarety. Je už to sice lepší, ale mohlo by to být ještě lepší.

Ať se daří v novém roce

Uteklo to jako voda a před námi je další nový rok. Všem milým návštěvám mého blogu přeji, ať je ten příští rok spokojený , klidný, plný úspěchů a splněných přání a hlavně plný zdraví, protože zdraví, to je v životě opravdu to nejdůležitější.

Spolu se mnou přeje samozřejmě i Barunka

S rakvičkou do rakvičky?

Můj muž měl v jedné bezlepkové prodejně objednané rohlíky, veku a vánočku. Šli jmse si objednávku vyzvednout a všimli jsme si, že mají i rakvičkové korpusy. Máme je rádi, tak jsme si je koupili. I běžné rakvičkové těsto je vlastně bez lepku a proto mě zajímalo složení. Ještě teď mám oči vykulené jako Hurvínek. Co to je pohonná hmota (propan, butan) ? To znám jako bombu, kterou používáme na chatě ke sporáku.

Mám tomu fakt rozumět jako s rakvičkou do rakvičky? Tak to jsem asi měla koupit ještě pár věnečků ...

Ten váš je určitě nejlepší

Tak už je to opravdu tady, v ulicích se objevují kádě, kde se chudáci kapříci připravují na svojí posledni cestu, cestu na naše štědrovečerní stoly. Ne v každé rodině se připravuje kapr, ale bramborový salát téměř určitě ano. A v každé rodině mají ten nejlepší na světě. Co rodina, to trochu jiná příprava. Někdo přidává hrášek i tvrdý sýr, někdo používá místo majonézy jogurt, někde dávají vajíčka a jinde zase ne.

Jeden pražský šéfkuchař dokonce tvrdí, že do salátu nepatří salám! To si teda fakt představit neumím. I když představit ano, ale to už by nebyl ten pravý bramborový. U nás se dává a ještě to musí být gothaj.

Při pátrání po historii této lahůdky se zdá, že náš vánoční salát má kořeny v Rusku. Velmi podobný je tam známý pod názvem Olivje, podle jména kuchaře, který v 19. století připravoval salát pro nejvyšší patra moskevské společnosti.

V Čechách se začal na svátečních tabulích objevovat až na přelomu 19. a 20. století.

V kuchařce M.D. Rettigové je recept s využitím zbytků z minulých dnů, který současný bramborový salát připomíná. Rettigová radí smíchat zbytky šunky, uzeného jazyka či studené pečeně s majonézou a přidat za tepla pokrájené brambory s cibulí.

V další známé kuchařce Marie Sandtnerové už jsou na salát uvedeny dokonce čtyři recepty.

Ať už recept pochází odkudkoli, bez bramborového salátu si štědrovečerní večeři představit neumím. U nás se ještě ke smaženému kaprovi podává, kromě citronu, čerstvě nastrouhaný křen, a to je teprve dobrota.

Tak si nechte chutnat, protože právě ten váš salát bude určitě nejlepší na světě. Náš teda ano.