Imunita je důležitá

 Imunita je pro naše tělo důležitá, ale v současné době snad ještě důležitější. Chci vás seznámit s jedním produktem, který sama používám více jak dva roky a jsem s ním opravdu spokojená.

Jedná se o betaglukan. Je to přírodní komplexní polysacharid mezi jehož zdroje patří například oves, ječmen, řada hub, kvasinky a mořské řasy. Není až tak důležitý zdroj, ale čistota produktu, optimální je čistota 80 %.Betaglukan podporuje imunitu, zpomaluje růst rakovinových buněk, snižuje cholesterol, má příznivý vliv na cukrovku a vysoký krevní tlak. Má antioxidační účinky a dobře působí na pokožku a ekzémy. 

Sama jsem se při jeho užívání zbavila sluneční alergie, upravil se mi cholesterol a mému synovi se po zatím dvouměsíčním užívání velice zlepšil ekzém na rukou. Preventivně se používá jedna tobolka denně, ale pozor! Určitě si prášek z tobolky nesypte do úst nebo na lžičku, je to hnus. Polkněte ji celou.

U nás se betaglukan prodává od spousty výrobců, ale je skutečně potřeba zjistit jeho čistotu, případně i certifikát. Pokud se chcete dozvědět více zajímavostí, navštivte stránky:

www. Prof. Dr. Václav Větvička, Ph.d - betaglukan.cz

Ju používám tento, čistota 80% , certifikát 

                                            

Chirurg

Moje první knížka od autorky Petry Dvořákové a určitě to nebude knížka poslední.

Román Chirurg je z atraktivního prostředí nemocnice, kde je hlavní postavou právě chirurg, operatér Hynek. Kvůli alkoholu byl přeložen z pražské kliniky do příhraničního města, což poznamenalo celou rodinu jak po stránce životní, společenské a samozřejmě i finanční.

Kniha je psaná hovorovým mužským jazykem, což někomu nemusí tak úplně sedět, ale do děje a situací perfektně pasuje.

Začetla jsem se od první stránky a můžu s klidem všem doporučit. 

Nečekaná vzpomínka

Při nedávném uklízení jsem v jednom šuplíku narazila na památníčky z mých školních let. Kdo tenkrát památník neměl, jakoby snad ani nebyl, hlavně se to týkalo nás holek. Při prohlížení památníku jsem musela zavzpomínat na spolužačku Andulu.

Andula měla starší sestru a žily jenom s maminkou. Neměla moc kamarádů, ale rozhodně nebyla zlá, byla spíš takové třeštiprdlo. Myslím, že v sobě měla i trochu cikánské krve, ale tenkrát to nikdo neřešil. 

Po ukončení základky jsme se všichni rozprchli do škol a učňáků a o mnohých spolužácích jsem nevěděla vůbec nic.  Andula bydlela nedaleko mé kamarádky, se kterou se s nějakými přestávkami scházíme dodnes. Když nám bylo asi osmnáct let, přišla s úžasnou zprávou. Andula utekla ke kolotočům a už má i dítě. Dozvěděla se to od její maminky a její nová rodina prý bývá i v Praze na Matějské pouti.

Hned následující Matějskou jsme si nenechaly ujít a že musíme Andulu najít. Obě jsme byly totiž hrozně zvědavé, Vodítkem nám byla střelnice, ale i těch bylo na pouti poměrně dost, přesto jsme to nevzdaly a Andulu opravdu našly. 

U papírových růží v jedné střelnici opravdu stála naše spolužačka Andula, v té době opět v pokročilém těhotenství. Byly jsme rády, že se vidíme, my se vyptávaly a Andula šťastně vyprávěla o své rodině.  Samozřejmě, že jsme chtěly vidět její dceru i manžela, a tak nás nasměrovala.

Dcera spí v kočárku vedle pokladny, kde vstupenky na lochnesku prodává tchýně. Manžela prý najdeme na autodromu. Zdál se nám poněkud starší, ale možná to dělal jeho mohutný zrzavý knír. Každopádně  Andula byla spokojená a šťastná. Docela by mně zajímala její další životní cesta. 

Věděli jste, že ...... ?

Mezi blogerkami je spousta milovnic kočiček a protože jsem se dozvěděla jednu zajímavou informaci  od veterinární lékařky, chci se o ní s vámi podělit. Možná to pro vás žádná novinka nebude, ale mě to hodně překvapilo.

Gen, který u kočiček způsobuje modrou barvu očí a bílou srst, způsobuje zároveň i jejich hluchotu. Nemusí to být pravidlem, ale většinou to tak je.

Pokud má bílá kočka jedno oko modré a druhé žluté nebo oranžové, je většinou hluchá na straně modrého oka.

Další zajímavostí pro mě byla i informace o krevních skupinách. Kočky mají krevní skupiny A, B, AB a ani jedna z nich není kompatibilní s ostatními skupinami, tak jako třeba u lidí krevní skupina 0. 

Člověk se prostě učí celý život. 

Romantika jako hrom

Přestože máme chatu jen pár kilometrů za Prahou, je tam příroda doslova nádherná. Spousta lesů, rybníky a dokonce i ty pravé louky, které zatím odolávají stavbám rodinných domků. Některé už z toho důvodu, bohužel, dávno zmizely, ale pár se jich ještě najde. 

Při procházce narazíte uprostřed jednoho lesa na dvě dřevěné chatky. Jsou tam už spoustu let, můj muž je pamatuje ještě jako malý kluk. Když jsem začala jezdit do tohoto kraje, také si je pamatuji v době, kdy nebyly zrovna v moc dobrém stavu, Většinou byly opuštěné, zarostlé vysokou travou jen občas se tam objevil někdo z majitelů. Nedaleko v lese stála stará dřevěná kadibudka s vyříznutým srdíčkem na dveřích, taková klasika tehdejší doby.

V posledních několika letech se chatičky i jejich okolí pořádně změnily. Opravené střechy, nový komín, natřené dřevo, upravené okolí i opečovávaná skalka. Uprostřed veliké ohniště, barevný totem a všude kolem starý smíšený les. Jen ta kadibudka už dávno dosloužila.

Místo opravdu romantické, pokud vám teda nevadí chybějící elektrický proud, který částečně nahrazuje agregát a pitná voda, pro kterou musíte do studny, vzdálené tak 150 metrů. 

Skoro jako na chatě mého dětství, kdy jsme večer svítili petrolejkou a pro vodu se také chodilo ke studni.

Romantické víkendové obydlí je to jako hrom. Pro mne by to ale nebylo, a to proto, že jsem dost velký strašpytel. Já bych se tam bála hlavně v noci. Nedaleko studny je rozsáhlá obora, ve které je možné vidět daňky, muflony, srnce a spoustu kanců, kteří se nedrží pouze v oboře, ale jejich řádění je vidět v celém lese. Na takovém osamělém místě bych se bála i lidí. Možná i víc než těch muflonů.

Je to tam totiž ze všech stran volně přístupné.