Dáte si?

Dneska dopoledne jsem byla v nedalekém nákupním centru, a tahle nabídka mě teda dostala. 

 

Třeba byste dali přednost teplé variantě?

Možná je to dobré, možná to jednou bude běžná součást stravy, co já vím. Ale rozhodně vím, že já si místo těchto příšerek dám raději kuřízek s brkaší. A co vy, dali byste si?

Babí léto je tady

V pátek jsme vyrazili na chatu, podívat se, jak dopadla zahrada po deštích a silném větru. Z vody jsem strach neměla, nikde kolem nás neteče ani malý potůček, ale silný vítr mě trochu děsil. Na zahradě jsou vysoké smrky a přímo nad chatou obrovská túje. Oba druhy stromů mají povrchové kořeny a v případě pádu túje bychom asi o chatičku přišli. Jsme sice v závětrné straně, ale jeden nikdy neví. 

Naštěstí bylo všechno v pořádku, zahrádce se déšť evidentně líbil, tak jsme si ty krásné dny užívali.

Hned v pátek odpoledne jsem vyrazila na procházku do lesa. Sluníčko, klid, ptačí koncert, prostě pohlazení po duši. Babí léto přesně takové, jaké má být a jaké mám moc ráda. 

Posílám pár fotek z procházky 

Knižní koutek

 Tentokrát nabízím další knihy od autorů, od kterých jsem zatím nic nečetla. Knihy jsem si opět půjčila v knihovně. 

Tim Sullivan  Pacientka 

Název knihy svádí k tomu, že půjde o román z lékařského prostředí, ale jde o román detektivní. 

Poněkud svérázný, občas až nepříjemný vyšetřovatel Cross, je autista, skvělý vyšetřovatel, kterého přitahují zejména případy těch méně majetných, vyděděných, lidí na okraji společnosti. 

Tentokrát se vrhne do případu mladé ženy, který chce kriminalistické oddělení uzavřít pro nedostatek jiných důkazů jako sebevraždu. Koroner tvrdí, že žena byla závislá na drogách a cizí zavinění nebylo prokázáno. Matka dívky je však přesvědčená o to, že její dcera byla zavražděna. 

Detektiv Cross je rozhodnutý případ znovu otevřít i přes protesty svých nadřízených. 

Joseph Finder    Volný pád  

První kniha od tohoto autora mě natolik zaujala, že si v knihovně zarezervuji i některé jeho další. 

Kniha je poměrně rozsáhlá počtem stran, ale čte se jedním dechem. 

Výkonný ředitel významné korporace NIck, který ve městě vyrůstal a vypracoval se až na tuto funkci, je ve svém širokém okolí velmi oblíbeným mužem. Jeho obliba končí obdobím, kdy firma musí z ekonomických důvodů propustit vysoký počet zaměstnanců a ve městě snad není rodina, které by se propouštění nedotklo přímo nebo nepřímo. 

Čerstvý vdovec Nick zjišťuje, že není vůbec jednoduché ochránit svoji rodinu, přestože se svými dětmi žije ve střežené rezidenční čtvrti. 

Proč najednou vznikají ekonomické problémy, komu ze svých spolupracovníků věřit, kdo je ta okouzlující žena, která mu vstoupila do života ?

Kam až může člověk zajít, aby ochránil firmu a hlavně rodinu ?

Za sebe můžu doporučit. 

To jsou paradoxy

V sobotu jsme přijeli z chaty a vedra byla pořád příšerná. Doma i v ulicích to byl děs. Už jsem se těšila na slibovaný déšť, ale že nás čeká až taková hrůza, to asi nikdo netušil. Bylo moc příjemné, když se ochladilo, ale ochladilo se tolik, že u nás dneska začala topná sezóna a radiátory už hřejí. Kdo by to ještě v neděli tušil, jak velká změna to během pár dní bude. 

Další paradox jsem zažila ve středu na farmářských trzích. Chtěla jsem se vlastně po delší době jen  podívat, případně koupit čerstvý kopr na omáčku . Prodejců zeleniny tam bylo hned několik, zelenina byla krásně čerstvá a kromě zeleniny měli někteří prodejci i ovoce. Toho moc nebylo, prodávali hlavně jahody, maliny, hrušky a švestky. Překvapilo mě, že ani u jednoho stánku jsem neviděla jablka. A právě u jednoho zeleninového stánku jsem zažila další paradox. Starší paní tam přinesla prodejci pytlík jablek z vlastní zahrádky. Prý měla velkou úrodu 😊

Vlny

 Vlny, v poslední době nejnavštěvovanější film scénáristy a režiséra Jiřího Mádla, který byl prvně uveden na Karlovarském filmové festivalu. 

V rozhovoru pro jeden magazín jsem se dočetla, že přípravu tohoto filmu chystal autor deset let, mimo jiné i důkladným prostudováním archivu Československého rozhlasu.

Film není dokumentem doby, je inspirovaný skutečnými postavami redaktorů zahraniční redakce Československého rozhlasu v letech 1967-68, do doby obsazení budovy okupačními vojsky v srpnu 1968.

Film začíná demonstrací studentů na Strahově v říjnu 1967, kteří protestovali proti neustálým výpadkům elektřiny na vysokoškolských kolejích heslem "Chceme světlo". Demonstrace byla policií brutálně potlačena. 

V té době tvořila zahraniční redakci rozhlasu elita redaktorů Milan Weiner, Jan Petránek, Luboš Dobrovský, Věra Šťovíčková a Jiří Dientsbier. 

Jsme svědky jejich osobní statečnosti v souboji s tajnými službami a jejich nesmírným odhodláním přinášet pravdivé a nezávislé zprávy za každou cenu, kdy se mnohdy jednalo i o cenu nejvyšší. 

Poprvé jsem v kině na konci projekce zažila potlesk, určitě mohu doporučit.