V pátek ráno jsme byli s Barunkou u psího kadeřníka. Už to holka potřebovala, má za sebou hárání, tak aby byla celá nová. Zatím, co jsem balila tašky na víkendový pobyt na chatě, Barunka jaksi zmizela. Hledala jsem, volala jsem, ale potvůrka Barča nikde. Nakonec jsem ji objevila v ložnici na nočním stolku. Asi nový "pelíšek", tam ještě nikdy nebyla.
V poledne jsme dorazili na chatu. Vybalování tašek (zabalování a vybalování tašek upřímně nesnáším), zapálit v připravených kamnech a než se kamna pořádně rozpálí obhlídneme, co nového na zahradě. Barunka pozdraví sousedovic kamarády a pořádně začne štěkat, aby všichni věděli, že už je zase tady. Nevím, jak je to možné, ale doma ani při procházkách neštěká. Dlouho jsme mysleli, že to bude klidný, tichý pejsek. Jakmile vyletí z auta na zahradu, tak je to Barunka štěkací. Naštěstí jí to ale dlouho netrvá. Říkám si, kdyby uměla mluvit, tak mluví, ale protože umí jenom štěkat, tak štěká.
Zahrada už je opravdu podzimně smutná, ale nějaké kvetoucí kytičky se ještě najdou.
Odpoledne jsme zašli na procházku do lesa. Přes týden pršelo, tak co kdybychom našli nějaké houby. Nenašli, letos u nás nerostou fakt ani prašivky. Cestou jsme potkali nějaké václavky, ale ty nesbíráme.
Nevadí, procházka byla příjemná, občas vysvitlo i sluníčko a návrat do vyhřáté chaty neměl chybu.
krásně nakvetlá begonie a sluníčkové afrikány
Žádné komentáře:
Okomentovat