Opět začala taneční soutěž StarDance, je to už sedmé pokračování a musím říct, že se na tyto přímé přenosy koukám hodně ráda. Moc se mi líbí oba moderátoři, zvláště noblesa Marka Ebena. Je inteligentní, vtipný, pohotový aniž by k tomu potřeboval, jak je v dnešní době už celkem běžné, vulgarismy. Nejsem žádný svatoušek, docela jadrné výrazy také dovedu použít, ale v televizi mi to vadí, tam to prostě nepatří.
Na sobotní večery se těším a obdivuju všechny soutěžící, kteří do toho jdou, přestože tanec není jejich parketa.
Moje teda také ne, a proto si občas nostalgicky vzpomenu na hodiny v tanečních. Vybavuji si, jak mě moje babička neustále přesvědčovala o tom, jaké krásné budu mít vzpomínky celý život, a proto do těch tanečních jít musím. Byla jsem holka poslušná, tak jsem šla. Chodilo se jednou týdně ( mne by stačilo i jednou ročně) a vždycky to byl hororový zážitek. Neměla jsem taneční ráda, nervy pracovaly už od odpoledne a čím více se blížila hodiny H tím bylo hůř. A což teprve večer, když byla vyřčena věta: "Pánové, zadejte se". To už přímo hrozilo kolapsem. Zdálo se mi děsně ponižující stát a čekat, až si Vás někdo vyzvedne. Nemůžu říct, že bych byla úplné dřevo, to snad ne, ale žádná baletka ze mne teda opravdu nevyrostla.
V jedné věci měla babička pravdu, vzpomínky mám, ale klidně bych se bez nich obešla. Tak úžasné zase nejsou.
Za pár dnů je tady zase sobota, už mám svoje favority a doufám, že se jim bude dařit. Při závěrečném rozhodnutí, kdo opustí soutěž, jsem docela napnutá. Tentokrát byla vidět na všech párech velká nervozita, nikdo nechtěl vypadnout hned jako první. Dokonce i na jinak vždy suveréním Leošovi Marešovi byla nervozita patrná. Mimochodem, ten mě fakt mile překvapil. Přestože není zrovna můj šálek kávy, tak tentokrát je jedním z mých favoritů.
Žádné komentáře:
Okomentovat