Před osmi lety, v době prázdnin, jsem měla zlomený kotník, a tak zpočátku přivázaná doma, nudila jsem se až běda. Na internetu jsem byla každý den a jednou jsem objevila projekt adopce na dálku. Arcidiecézní charita Praha představovala svůj projekt včetně fotek dětí z jednotlivých zemí, pro které charita pracuje. Na jedné fotce mne zaujal jedenáctiletý kluk s nožičkama jako hůlky a nádherným úsměvem. A pak už to šlo ráz na ráz a Kiran z jižní části Indie se stal naším "indiánem". Roční podpora 4.900,- Kč představuje tak malou denní částku, že nebylo proč váhat a bylo rozhodnuto.
Podpora zahrnuje školné na základních i vyšších školách, školní pomůcky, uniformu, mimoškolní aktivity a zdravotní péči. 2x ročně dostanete dopis od adoptivního dítěte , lx aktuální fotografii a školní vysvědčení.
Děti do projektu v několika kolech vybírají místní tzv. svépomocné skupiny. Jedinými kritérii jsou chudoba a skutečnost, že dítě bez pomoci projektu nemůže z finančních důvodů chodit do školy nebo by muselo školní docházku ukončit. Při výběru dětí je nepřípustná diskriminace z hlediska náboženství, kast nebo pohlaví.
Partnerské organizace mají licenci od místních úřadů, které je kontrolují pravidelným auditem. Charita vyžaduje vyúčtování všech příspěvků a nákladů, navštěvuje jednotlivá centra, provádí kontrolu na všech úrovních včetně návštěv náhodně vybraných dětí.
V tomto případě máte jistotu, že vaše peníze pomohou opravdu tomu, komu pomáhat chcete. Po čtyřech letech naší podpory Kiran školní docházku ukončil. Přišla nám o tém zpráva s tím, že rodina potřebuje peníze pro každodenní život, a tak bylo třeba, aby Kiran nastoupil do zaměstnání. Uměl číst, psát, učil se matematiku, angličtinu, tak věřím, že se v životě dobře uplatní. Jeho roční hodnocení bývala vždy dobrá. Jen to prvotní přání být policistou se mu asi nesplní. Ale, kdo ví?
Žádné komentáře:
Okomentovat