Zamýšlela jsem se nad skandálním bulvárem a našimi tzv. celebritami.
Bulvární noviny a časopisy jsou už dnes nedílnou součástí zpravodajských informací. Bulvár je synonymem pro neseriózní, neověřený a nevkusný typ novin a časopisů. Jde především o skandály, senzace a soukromý život osobností ze všech možných oblastí veřejného života, tzv. celebrit. Podotýkám známých osobností (někdy teda fakt nevím), neboť soukromý život Jarouška Hopsálka z Masokombinátu s.r.o., byť velice pestrý, by bulvár určitě nezajímal. Nezajímal by ho ani fakt, že Jaroušek dokáže vypít deset dvanáctisupňových piv a pět panáků rumu, následně zmlátit ženu i své tři děti. On prostě není celebrita.
Kdo je vlastně celebritou, na to zřejmě existuje mnoho názorů. Mně osobně se nelíbí už slovo samotné. Celebritou nemusí být nutně člověk, který ve svém životě opravdu něco dokázal ať už v oblasti kultury, sportu nebo vědy, ale ten, který na sebe dokáže strhnout pozornost médií prakticky za každou cenu. Proto se v našem bulváru objevují i celebrity, o kterých jsem v životě neslyšela, nevím, že někdo takový existuje. Na druhou stranu je spousta těch, které široká veřejnost zná celkem dobře.
Překvapila mě informace jednoho bývalého redaktora bulváru, že právě mězi těmito lidmi je hodně těch, kteří poskytují inforamce dobrovolně, třeba za účelem něčí pomluvy nebo prostě pro upoutání pozornosti na svou osobu. Určitě je i řada těch, kterým pomlouvačné články a trapné fotografie žádnou radost nepřinášejí. Je pravda, že člověk, který se v těchto sférách pohybuje, musí s těmito věcmi počítat. Jeho výroky nebo fotky se mohou objevit kdekoli. Přesto jsem přesvědčená, že určité meze by se dodržovat měly.
Redaktoři i fotografové těchto novin absolutně postrádají slušnost a toleranci. Mockrát mě napadlo, jak se s tím srovná jejich vlastní svědomí. Pošpinit a zesměšnit člověka je přece tak jednoduché. Jenže žádný z těchto lidí není solitér. Každý má kolem sebe rodinu. Rodiče, prarodiče, manžela, partnera, sourozence, děti. Jak tyto informace zasáhnou jejich nejbližší a jak se s tím mají poprat děti mezi svými vrstevníky?
Asi bych nedokázala žít s vědomím, že díky mým informacím je hodně lidí nešťastných, mají psychické problémy a děti ve škole trpí posměšky od svých spolužáků.
Nechtěla bych žít ani na jedné straně těchto problémů. Neměla bych na to žaludek.
Žádné komentáře:
Okomentovat