A už je to tady! U cest i v zahradách pomalu dozrávají tmavě červené jeřabiny, a to, jak říkávala moje babička, je neklamnou známkou konce prázdnin. Ani se nechce věřit, že to tak rychle uteklo. Nedávno jsem v zahradnictví a na trzích vybírala sazeničky do truhlíků a na záhonky a některé z nich už mne pomalu opouštějí. Přesto jich ještě zbývá docela dost, aby se oko potěšilo. I na mezích a loukách se ještě najde rozkvetlé luční kvítí, tak poctivě trhám a zdobím staré plechové bandičky na mléko
Po hodně dlouhé době jsem se byla koupat v řece. Fakt už je to strašně dávno. Většinou chodím do bazénu, dokonce jsem za posledních pár let byla častěji v moři než v řece nebo rybníku. Bylo to bezvadné. Udělaly jsme si se sestřenicí výlet na Sázavu a vzpomínaly, jak jsme jako malé holky trávily prázdniny u vody. Na rybníku jsme si užívaly na nafukovacím člunu nebo na lehátkách, trávily tam nekonečné hodiny, doma nám neřekli jinak než vodní myši. Chaty jsme měly jenom kousek od sebe a i v Praze jsme bydlely hodně blízko, takže společných zážitků i vzpomínek je strašně moc od samého dětství až do dospělosti.
Celé odpoledne se neslo asi v tomto duchu: Hele, a pamatuješ (vzpomínáš), jak jsme .........
Máme ještě v plánu navštívit obrovský sekáč ve Zlatníkách. Byly jsme tam asi před pěti lety a hrály jsme si na hraběnky snad tři hodiny. Hrabaly jsme a hrabaly. Tenkrát jsme toho ani moc nenakoupily, ale ohromně jsme se bavily. Vyzkoušely jsme kdejaký model, prostě jen tak, pro srandu. Tak doufám, že nám to ještě letos vyjde.
A ještě jedna fotka rozkvetlých starých hrnců a sádelňáku
Žádné komentáře:
Okomentovat