Můj muž je celkem šikovný, opravy doma i na chatě zvládá obstarat většinou sám, umí si zkrátka poradit. Je to můj hodinový manžel, Ferda mravenec práce všeho druhu.
Ale i v tomto případě platí, že nešikovné maso musí pryč. Během několika málo dní se o tom přesvědčil na vlastní kůži, vlastně na vlastní ukazováčky. Nabrousil si pěkně pečlivě nůž a připravoval maso na guláš. Ten nůž byl opravdu dobře nabroušený, a tak si celkem kvalitně seřízl poslední článek ukazováčku na levé ruce. Moje babička by řekla, že to bylo krve jako z vola. Bylo, ale otisky prstů se ani tímto zákrokem nezmění, to snad pro nějaký případ nutného svědectví.
Prst se ošetřil, bolel a škubalo v něm, ale smrtelné to nebylo, snad trochu nepříjemné při ranní hygieně.
Dva dny poté. Moje prosba o otevření vína byla vyslyšena, ale vzápětí se ozvalo, do pr..., já se na to můžu vykašlat (lze doplnit i jiný výraz na vy...).
Při otevírání se, pro mne naprosto nepochopitelně, dostal poslední článek do jakéhosi místa s ostrými zoubky, aby se vzápětí ten jeden zoubek zařízl. Tentokrát tedy do ukazováčku pravého. Babička by opět pravila, že je to krve jako z vola a zase by měla pravdu.
A víte, kdo za to mohl ? Samozřejmě, že já, chtěla jsem přece otevřít to víno.
Žádné komentáře:
Okomentovat