To jsou paradoxy

V sobotu jsme přijeli z chaty a vedra byla pořád příšerná. Doma i v ulicích to byl děs. Už jsem se těšila na slibovaný déšť, ale že nás čeká až taková hrůza, to asi nikdo netušil. Bylo moc příjemné, když se ochladilo, ale ochladilo se tolik, že u nás dneska začala topná sezóna a radiátory už hřejí. Kdo by to ještě v neděli tušil, jak velká změna to během pár dní bude. 

Další paradox jsem zažila ve středu na farmářských trzích. Chtěla jsem se vlastně po delší době jen  podívat, případně koupit čerstvý kopr na omáčku . Prodejců zeleniny tam bylo hned několik, zelenina byla krásně čerstvá a kromě zeleniny měli někteří prodejci i ovoce. Toho moc nebylo, prodávali hlavně jahody, maliny, hrušky a švestky. Překvapilo mě, že ani u jednoho stánku jsem neviděla jablka. A právě u jednoho zeleninového stánku jsem zažila další paradox. Starší paní tam přinesla prodejci pytlík jablek z vlastní zahrádky. Prý měla velkou úrodu 😊

Vlny

 Vlny, v poslední době nejnavštěvovanější film scénáristy a režiséra Jiřího Mádla, který byl prvně uveden na Karlovarském filmové festivalu. 

V rozhovoru pro jeden magazín jsem se dočetla, že přípravu tohoto filmu chystal autor deset let, mimo jiné i důkladným prostudováním archivu Československého rozhlasu.

Film není dokumentem doby, je inspirovaný skutečnými postavami redaktorů zahraniční redakce Československého rozhlasu v letech 1967-68, do doby obsazení budovy okupačními vojsky v srpnu 1968.

Film začíná demonstrací studentů na Strahově v říjnu 1967, kteří protestovali proti neustálým výpadkům elektřiny na vysokoškolských kolejích heslem "Chceme světlo". Demonstrace byla policií brutálně potlačena. 

V té době tvořila zahraniční redakci rozhlasu elita redaktorů Milan Weiner, Jan Petránek, Luboš Dobrovský, Věra Šťovíčková a Jiří Dientsbier. 

Jsme svědky jejich osobní statečnosti v souboji s tajnými službami a jejich nesmírným odhodláním přinášet pravdivé a nezávislé zprávy za každou cenu, kdy se mnohdy jednalo i o cenu nejvyšší. 

Poprvé jsem v kině na konci projekce zažila potlesk, určitě mohu doporučit. 

Uvaříme si něco rychlého

Dneska se příjemně ochladilo a v příštích dnech má být docela dost chladno, a proto se můžeme vrátit do kuchyně a dokonce zapnout i troubu. Možná to bude i příjemné.

Nabízím vám jeden recept na květák a druhý s houbami. U nás neroste nic, ale byla jsem obdarovaná sušenými i čerstvými houbami, tak toho musím využít. Dneska byla houbová omáčka se smetanou, prostě dobrůtka, kterou určitě znají všichni, kdo houby rádi nejen sbírají, ale i jedí. 

Květákové placičky 

1 květák

2 vejce

3 lžíce hl. mouky

sůl

muškátový květ 

Syrový květák omyjeme a nastrouháme na hrubém struhadle. Přidáme žloutky, hladkou mouku, sůl a trochu muškátového květu. Vše promícháme s vyšlehaným sněhem ze dvou bílků a na pánvičce tvoříme placičky, které smažíme dozlatova. Placičky z vařeného květáku jsou hodně mazlavé a nejsou tak dobré, je proto potřeba použít květák syrový. 

Zapečené těstoviny s houbami

400 g těstovin (nejlépe flíčky)

4 vejce

350 g čerstvých hub

máslo

cibule

sůl

kmín 

Na másle osmažíme cibulku lehce dozlatova, přidáme nakrájení houby, sůl, kmín a dusíme doměkka. 

Uvařené těstoviny smícháme s podušenými houbami a nasypeme do máslem vymazaného pekáčku. V předehřáté troubě zapečeme asi 15-20 minut, poté zalijeme rozšlehanými vejci a pečeme dozlatova. 

Mechová pohoda

 V posledních dnech je opravdu vedro až k padnutí, nechce se mi nic dělat a tak jsem ráda, když alespoň uvařím oběd. Z kuchyně mířím hned do bazénu, po vyčerpávajícím výkonu u plotny je třeba se zchladit. Na chatě mám jen malou kuchyň a přestože jsou okna otevřená, stačí málo a připadám si jako v prádelně. V neděli jsem vařila knedlíky, což nebyl zrovna nejlepší nápad a byl to docela děs. 

Jeden den, když nebylo až takové vedro, jsem vyrazila na procházku do našeho mechového království. V lese bylo příjemně, nechala jsem se zlákat i k posezení v mechu.

Tak trochu jsem si myslela na houby, dala bych si smaženici nebo houbovou omáčku z čerstvých hub. Našla jsem jen dvě prašivky, toť vše. 

Takhle to ale vypadá, když houby opravdu rostou. Synova dovolená na Šumavě, prostě nádhera.